Milé kolegyně, milí kolegové,

já jsem rád vždycky, když se ta diskuse vrátí do té věcné stránky. Děkuji, že včera jsme tu absolvovali podle mě poměrně korektní diskusi, byť se panu předsedovi Bendovi úplně nelíbilo, že ve faktických poznámkách.

Já zkusím shrnout některé věci. Úkolem opozice je bezesporu upozorňovat na rizika, která s sebou změny zákonů nesou. Domnívám se ale, že je potřeba je ukazovat vždycky v kontextu a vyváženě. Že některé, řeknu, přehnané výstupy s tím, jak vlastně tím končí celé řízení státu mi přijde trošku přehnané. Zkusím se podívat na dvě věci, které tu byly hodně diskutovány. Jedno je to omezené období, resp. funkční období u vedoucích pracovníků. Rizikem bezesporu je, že může to snížit počet uchazečů, kteří budou ochotni se na takové místo hlásit kvůli jisté nejistotě.

Na druhou stranu si musíme říct, že vždycky v tom systému funkční období bývá vyváženo nějakými benefity z toho místa. Zároveň ovšem funkční období má bezesporu své klady. Například je to motivace toho vedoucího pracovníka k tomu, aby byl pořád nejlepší, aby na sobě pracoval. Stejně tak ale poskytuje motivaci těm ostatním k růstu, aby ho mohli v pozitivním slova smyslu nahradit. Použiji ještě některé analogie mimo ministerstva tedy. I když jsem si vědom toho, že nejsou ty situace úplně stejné, a proč je ale zmíním je, že i přes ta rizika, která s sebou funkční období nesou, tak je používají. Zároveň ještě jedna z věcí, po skončení toho funkčního období ta osoba o to místo nepřichází, ale obvykle zůstává v té instituci.