Evropu jsme my Evropané zdědili po našich předcích, a proto máme odpovědnost i povinnost k novým generacím, zachovat vše dobré z její historie a doplnit to dobré ze současnosti, aby i to dobré zvítězilo v budoucnosti. To zlé je třeba zamítnout a negovat.

Evropa civilizačně se vyvíjela jako křesťanský prostor, ohrožovaný z jihovýchodu islámem. V minulém století, díky druhé světové válce, náš kontinent byl Železnou oponou rozdělen na socialistický Východ a kapitalistický Západ. Východ byl okupován sovětskou armádou a západ americkou armádou, a proto i část Evropy byla podřízena Washingtonu a část Moskvě. Po roce 1989, padá sice Železná opona, ale padá pouze podřízenost střední a jihovýchodní Evropy Moskvě, nicméně podřízenost Washingtonu přetrvává.

V aktuální ukrajinské krizi se projevuje zájem amerických politiků a jejich evropských vazalů v EU postavit novou Železnou oponu na ukrajinsko-ruské hranici. Napomáhá tomu vybičovaný ukrajinský nacionalismus, který protiruské nálady přiživuje nejen na Ukrajině, ale i v mezinárodních jednáních nové vlády v Kyjevě, která není zjevně legitimní, protože dosud tam nebyly svobodné parlamentní volby. Oprávněnost či neoprávněnost převratu ponechám historikům. Co však musím komentovat, je poslední masakr ruskojazyčných demonstrantů v Oděse, kteří byli nelidsky zaživa upáleni svými ukrajinskými oponenty. Jedná se o fašismus nebo o rusofóbii, nebo oboje?

Má-li být Ukrajina v blízké budoucnosti začleněna do EU, odpovězme si na tyto otázky. Je schopna současná vláda zastavit násilí, páchané pomocí armády, tanků a vrtulníků a národní gardou z členů Pravého sektoru a začít diplomaticky jednat s ozbrojenými separatisty, s ruskojazyčnými civilisty, s ruskou menšinou nebo vůbec s jihovýchodními regiony o rozsáhlé autonomii v rámci Ukrajiny? Je schopna zastavit bezbřehou nenávist vůči všemu ruskému "moskalům" a "tituškám" ? Je schopna a ochotna jednat s Ruskem o možnosti výměny Krymu za odpuštění ukrajinských dluhů za plyn u ruského Gazpromu ?

  Na těchto otázkách stojí vyřešení nejen ukrajinské politické krize, jež krizi krymskou zahrnuje. Z ekonomického i politického hlediska by současná dočasná ukrajinská vláda neměla stavět nezávislost a jednotu Ukrajiny na nenávisti a nepřátelství k Rusům a Rusku. Ukrajinci mohou mít své špatné zkušenosti s Ruskem asi tak, jako Češi a Slováci z roku 1968, nicméně ekonomika světu vládne, a proto by racionálně uvažující vláda v Kyjevě měla být schopná sebereflexe. Zatím mne pánové Turčynov a Jaceňuk nepřesvědčili o tom, že by rozumně uvažovali. Není třeba hledat nepřítele v Rusku, ale nepřítelem číslo 1 je neschopnost nového ukrajinského vedení se především vypořádat s rozkrádáním ukrajinského majetku, které je 10x horší než v ČR. Právně postihnout zloděje, tuneláře a rychlé zbohatlíky, kteří okradli své ukrajinské spoluobčany, ať Ukrajince nebo Rusy. Nemám na mysli pouze Janukovyče, ale i předchozí prezidenty a premiéry, ministry a některé ukrajinské oligarchy. Ti mají na svědomí bídu, v které se ukrajinský lid nachází. Otázkou je, zda si občané Ukrajiny a hlavně nové vedení je tohoto vědomo.

Nové ukrajinské vedení podává i emocionálně negativní rusofóbní argument všem západním politikům, tudíž i prezidentovi USA Obamovi. Západní politici pak démonizují ruského prezidenta Putina a dostáváme se do situace, kdy Turčynov posílá na jihovýchod Ukrajiny na trestnou výpravu svou armádu stejně jako před 15 lety Miloševič do Kosova. Rozdíl je jen tom, že Turčynov na rozdíl od Miloševiče je přítelem Západu, a proto represe vůči ruskojazyčnému obyvatelstvu mu zatím prochází.

Pokud nesledujeme pouze média hlavního proudu, která jsou pod taktovkou americké propagandy a profiltrujeme i ruskou propagandu, pak zjistíme, že pravda je někde uprostřed. Ne všichni Ukrajinci jsou fašisté tak, jako ne všichni Rusové jsou "titušky", separatisté a agenti Moskvy. Z tohoto důvodu je třeba neprodleně dostat znepřátelené strany k jednacímu stolu a řešit ožehavé otázky diplomaticky a ne vojensky.

Můj návrh spočívá v tom, že by měla být svolána Mezinárodní mírová konference o jednotné Ukrajině, její neutralitě a její federalizaci, a to ve formátu 4+2. Velkou čtyřku by tvořily USA, EU, Rusko a Čína a dvojku výše zmíněné znepřátelené strany vnitroukrajinského konfliktu. O podrobnostech jsem psal v článku dne 5.5.2014, nazvaném: "Jediné racionální řešení ukrajinské krize je diplomatické jednání a dohoda".

Nyní se vraťme k Evropě jako celku. Chceme mít Evropu nesvéprávnou? Pod americkým pantoflem nebo emancipovanou a suverénní?

Evropská unie, byť se nám nelíbí její byrokratická přebujelost a zatížení občanů mnohdy zbytečnými předpisy, zákazy a nařízeními, je svým způsobem unikát. Předběhla dobu, protože mnoho evropských národů není na ní dobře připraveno. Pokud chceme vše dobré, co nám skýtá nadále využívat, pak pojďme diskutovat co nás naopak trápí a co bychom rádi změnili. Evropský projekt je jedinečný, ale zároveň není ideální. Je třeba přemýšlet, diskutovat a řešit reformu tak, aby EU byla více pro občany než pro úředníky a řešila takové problémy, jako je velká nezaměstnanost a dopady krize a nezaměstnanosti na nejchudší vrstvy obyvatelstva.

Chceme mít mír v Evropě? Pak volme tak, aby v Europarlamentu nedostali prostor váleční štváči a rusofobové. Proč? Protože jediný demokraticky volený orgán EU by měl rázně zastavit válečnou a protiruskou hysterii a naopak nastolit otázky vzájemně výhodné spolupráce mezi EU a Ruskou federací. Současné ekonomické sankce, požadované především politiky USA, jsou pro Rusko i EU vzájemně poškozující. Uvědomme si, že USA si pomocí FEDu dají do oběhu kolik chtějí zlatem nekrytých petrodolarů, které se ochlazením vzájemného obchodu mezi EU a Ruskem oběma evropským partnerům nebudou dostávat. Z oslabení ekonomik EU a Ruska budou těžit USA a Čína. Uvědomují si to dobře dnešní evropští politici a makroekonomové?

Odpovězme si i na otázku, kdo by měl prospěch z válečného konfliktu mezi Ruskem a Západem, potažmo EU? Někdejší tajemník ministra financí v Reaganově vládě Paul Craig Roberts to posal moc dobře. USA mají strategické plány, podle nichž je třeba zničit Rusko. Pamatujete si na Bushovu doktrínu o čtyřech zemích zla? Ano jsou to z amerického pohledu Írán, KLDR, Čína a Rusko. To že nyní se hovoří v západních politických kruzích o nepříteli Rusku, není náhodou. USA těžko nesou mediální porážku od Ruska v krizi kolem syrských chemických zbraní. Navíc vyprovokovaly Rusko k anexi Krymu, protože už v roce 2013 existovaly plány na přestavbu námořní ruské vojenské základy, v tehdy ukrajinském Sevastopolu, za pomoci prozápadní kyjevské vlády, na americkou. Nyní by vyhovovalo USA, kdyby Rusko vojensky proniklo na ukrajinské území a anektovalo jihovýchod Ukrajiny, čímž by celosvětovou veřejnost propagandisticky popudilo proti Rusku a jeho prezidentovi Putinovi, což by bylo záminkou pro vojenskou odvetu ze strany NATO, neboť by se cítily ohrožené Pobaltské státy a Rumunsko, Polsko, Slovensko a Bulharsko. Pentagonu a americkým vojenským stratégům je jedno, že by tento konflikt mohl eskalovat do jaderného, protože jsou přesvědčeni, že by se válečný Armagedon odehrál na evropském území - tady by byla spálená země a obětováno 500 milionů lidských životů. Spoléhají na to, že Rusko by nebylo schopno ohrozit americké území jadernými zbraněmi, protože by muselo čelit prvotním útokům z evropského Západu. Chceme být rukojmími USA a oběťmi jaderného konfliktu v zájmu vítězství USA? Po vzájemném sebezničení EU a Ruska by dílo zkázy USA dokonaly útokem na vojensky slabší Čínu, Írán a KLDR. Z povrchu zemského by zmizelo cca 3 až 4 miliardy lidí ihned. Postupně by byly zamořeny smrtelnou radioaktivitou zbylé země Asie a Afriky. Ostatní země světa, převážně na americkém kontinentu by se nanic nezmohly. USA by ovládly celý svět. Otázkou je, zda by těch zbylých cca 800 milionů lidí přežilo dlouhodobě tuto Apokalypsu. A O TO TU JDE!

Doufám, že tato varianta se nikdy nestane skutečností a bude to jen zbožné přání válkychtivých amerických stratégů. K tomu, aby se to nestalo skutečností nestačí pouze si přát, aby se to nestalo. Je potřeba o mír doslova zápasit protiválečnou propagandou a pomocí protiválečných hnutí a aktivit občanů právě Evropy, i pomocí zástupců v Europarlamentu. Nesmíme dopustit totální vyhubení lidstva a zkázu planety Země jen proto, že si to pár tisíc vyvolených mocipánů přeje a že ze zbylého obyvatelstvo budou mít poslušné otroky.

Zásadní otázka těchto dnů a voleb do Europarlamentu zní: " Dáme šanci životu v míru? "

Nezávislý občanský kandidát do Europarlamentu Jiří Bezák na kandidátce Aktivu nezávislých občanů