Evropu jsme my Evropané zdědili po našich předcích, a proto máme odpovědnost i povinnost k novým generacím, zachovat vše dobré z její historie a doplnit to dobré ze současnosti, aby i to dobré zvítězilo v budoucnosti. To zlé je třeba zamítnout a negovat.
Evropa civilizačně se vyvíjela jako křesťanský prostor, ohrožovaný z jihovýchodu islámem. V minulém století, díky druhé světové válce, náš kontinent byl Železnou oponou rozdělen na socialistický Východ a kapitalistický Západ. Východ byl okupován sovětskou armádou a západ americkou armádou, a proto i část Evropy byla podřízena Washingtonu a část Moskvě. Po roce 1989, padá sice Železná opona, ale padá pouze podřízenost střední a jihovýchodní Evropy Moskvě, nicméně podřízenost Washingtonu přetrvává.
V aktuální ukrajinské krizi se projevuje zájem amerických politiků a jejich evropských vazalů v EU postavit novou Železnou oponu na ukrajinsko-ruské hranici. Napomáhá tomu vybičovaný ukrajinský nacionalismus, který protiruské nálady přiživuje nejen na Ukrajině, ale i v mezinárodních jednáních nové vlády v Kyjevě, která není zjevně legitimní, protože dosud tam nebyly svobodné parlamentní volby. Oprávněnost či neoprávněnost převratu ponechám historikům. Co však musím komentovat, je poslední masakr ruskojazyčných demonstrantů v Oděse, kteří byli nelidsky zaživa upáleni svými ukrajinskými oponenty. Jedná se o fašismus nebo o rusofóbii, nebo oboje?
Má-li být Ukrajina v blízké budoucnosti začleněna do EU, odpovězme si na tyto otázky. Je schopna současná vláda zastavit násilí, páchané pomocí armády, tanků a vrtulníků a národní gardou z členů Pravého sektoru a začít diplomaticky jednat s ozbrojenými separatisty, s ruskojazyčnými civilisty, s ruskou menšinou nebo vůbec s jihovýchodními regiony o rozsáhlé autonomii v rámci Ukrajiny? Je schopna zastavit bezbřehou nenávist vůči všemu ruskému "moskalům" a "tituškám" ? Je schopna a ochotna jednat s Ruskem o možnosti výměny Krymu za odpuštění ukrajinských dluhů za plyn u ruského Gazpromu ?
Na těchto otázkách stojí vyřešení nejen ukrajinské politické krize, jež krizi krymskou zahrnuje. Z ekonomického i politického hlediska by současná dočasná ukrajinská vláda neměla stavět nezávislost a jednotu Ukrajiny na nenávisti a nepřátelství k Rusům a Rusku. Ukrajinci mohou mít své špatné zkušenosti s Ruskem asi tak, jako Češi a Slováci z roku 1968, nicméně ekonomika světu vládne, a proto by racionálně uvažující vláda v Kyjevě měla být schopná sebereflexe. Zatím mne pánové Turčynov a Jaceňuk nepřesvědčili o tom, že by rozumně uvažovali. Není třeba hledat nepřítele v Rusku, ale nepřítelem číslo 1 je neschopnost nového ukrajinského vedení se především vypořádat s rozkrádáním ukrajinského majetku, které je 10x horší než v ČR. Právně postihnout zloděje, tuneláře a rychlé zbohatlíky, kteří okradli své ukrajinské spoluobčany, ať Ukrajince nebo Rusy. Nemám na mysli pouze Janukovyče, ale i předchozí prezidenty a premiéry, ministry a některé ukrajinské oligarchy. Ti mají na svědomí bídu, v které se ukrajinský lid nachází. Otázkou je, zda si občané Ukrajiny a hlavně nové vedení je tohoto vědomo.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Bezák - profil