Překvapím a nezačnu tím, že na začátek nového školního roku jsem se vždy těšil, neb opak je pravdou. Začátek září jsem nikdy neměl příliš v lásce. Jako dítě školou povinné pro mě znamenal násilný konec volnosti a klukovských dobrodružství nekonečného prázdninového času. Krásné to doby vonící trávy zalité příjemně sálajícími paprsky slunce přes den a v noci barevnými odlesky vysoko šlehajících plamenů táborových ohňů postupně přecházejícími do matné záře mihotavých hvězd vysoko na jasné obloze. Později se stal už jen synonymem konce léta, konce doby toulání, výletů, sluníčka a nocí pod širákem někde u rybníka pod klenbou hvězdné oblohy. A přestože jak léta plynula a postupně jsem se smiřoval s přicházejícím podzimem přinášejícím do světa přírody zase novou krásu všemožných odstínů barev uvadajícího listí spojenou s krátícími se dny a ranními mrazíky, ten pocit nejistého chvění z něčeho odcházejícího přetrval.

Stejně však jako přichází a odchází jednotlivá roční období a roky samotné, přichází a odchází čas vzdělávání, čas trávený pilným studiem nových poznatků, čas neodmyslitelně patřící k dětství a dospívání a pro většinu z nás čas těch nejkrásnějších příběhů prožitých s kamarády ze školních lavic. Čas příběhů, jejichž každá nová kapitola se otevírá na počátku září spolu s otevřením nových učebnic, aby vygradovala závěrečným vysvědčením a „pálením popsaných listů“ v šestém měsíci roku následujícího.

Snad si mohu troufnout říci, že my v Židenicích jsme na nový školní rok dobře připraveni.  Na rozdíl od předcházejících radničních uskupení věnuje současná koalice, jíž je KDU-ČSL hnacím motorem, rozvoji a zabezpečení našich základních škol maximální pozornost. Podařilo se nám nejen vyřešit celou řadu zátěží a nedokončených investic ponechaných nám bezradnými předchůdci z minulosti, ale byli jsme úspěšní i při zajištění dostatečných kapacit pro všechny zájemce o vzdělávání na našich školách. Naše školní třídy jsou připraveny, aby přijaly všechny nově nastupující žáky. Ti se v nich setkají nejen s novými kamarády, ale také s kvalitním zázemím vybaveným nejmodernějšími počítačovými a jazykovými učebnami, dobře zařízenými tělocvičnami, dílenskými prostory nebo prostory pro relaxaci, vším o čem se nám mohlo v době našich školních let jenom zdát, a co jsme si koneckonců ani nedokázali představit.

V minulém týdnu jsem se zúčastnil jednání Školní rady v ZŠ Kuldova u nás v Židenicích. Pocit z jednání mám výborný. S potěšením mohu prohlásit, že nejen zázemí, nejen administrativa, ale především naši učitelé jsou plně připraveni vydat ze sebe maximum, aby poskytli žactvu co nejvíce informací a vědění nezbytného pro úspěšný a spokojený život ve společnosti. Je příjemné vidět osobní zájem a entusiasmus učitelů s jakým přistupují k plnění svého poslání, které pro většinu z nich není pouze dennodenní nutností pro zajištění skromné obživy, ale které pro ně znamená životní naplnění, často předávané z generace na generaci. Je krásné sledovat bohatý a mnohovrstevnatý život školy kde na povinné předměty navazuje řada dalších zájmových i vzdělávacích kroužků a aktivit a kde učitelé žijí snahou o vytvoření prostředí nenásilně stimulujícího zájem dětí o nové poznatky. Je to prostředí vzájemné důvěry naplněné nejen „potem a slzami“, ale i úsměvem a hrou. Jsem velmi rád, že naše židenická radnice k tomu mohla často účinně přispět a jistě udělá vše proto, aby tomu tak bylo i nadále.

Jaký je však celkový stav našeho školství na začátku nového školního roku? Jsou absolventi českého vzdělávacího procesu dobře připraveni pro účast v pracovním (ale i osobním) životě? Jsou připraveni převzít štafetu a posunout rozvoj naší země, rozvoj Evropy zase o kousíček dál (pokud možno k lepšímu)? Budou absolventi našich škol schopni konkurovat vrstevníkům z jiných členských zemí Evropské unie? Není náš postoj euroskepticismu třeba spojen právě s pocitem méněcennosti vyplývajícím i z nízké efektivity našeho vzdělávacího systému? Obávám se, že na takto položené otázky už bude odpověď daleko složitější. V uplynulých letech došlo k celé řadě pokusů o reformu vzdělávacího systému. Co  ministr, to změny, na které musely školy často reagovat jen spoustou další byrokracie, ale pozitivní efekt žádný nebo zanedbatelný. S podporou Evropské unie v podobě Evropského strukturálního fondu jsme se stali přeborníky ve vytváření metodik, jejichž autoři byli často nadstandardně odměňováni, jejichž díla však na potvoru nikoho příliš dál nezajímají a asi nikdy už zajímat nebudou. Ještěže je tady povinnost mnohaleté archivace, jinak by už dávno asi vyklidila prostor ve skladech potřebnější literatuře. Byly vyplýtvány miliardy korun na zbytečné aktivity v podobě zpracování nejroztodivnějších dokumentů, osnov, školení, dotazníků, „systémových opatření“ doprovázených často z prstu vycucanými grafy a tabulkami. Česká republika se díky těmto projektům stala asi nejproškolenější zemí na světě s takovým množstvím metodických dokumentů, pracovních listů, neúčelných výukových pomůcek a příruček, že bychom jejich prostřednictvím mohli vzdělat dalšího půl světa. A výsledek? Zaměstnavatelé si stěžují na klesající kvalitu nastupujících zaměstnanců, kterým prý vzdělávací systém nedokáže poskytnout základní znalosti, vědomosti a dovednosti nezbytné na pracovním trhu. Kolik jen kurzů různých komunikačních a prezentačních dovedností bylo vytvořeno a přitom uchazeči o zaměstnání nedokáží představit při přijímacím pohovoru ani sami sebe. Kolik jazykových kurzů bylo vytvořeno a podpořeno a přitom průzkumy ukazují, že v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie zaujímají naši absolventi škol spíše spodní patro řebříčku znalostí. Kolik zahraničních stáží se proměnilo jen v dobře placenou dovolenou. Kolik manuálů bylo vytvořeno o spolupráci škol a zaměstnavatelů a výsledkem je naprosto tristní stav kdy ani jedna strana neví jak se má k druhé postavit. A problém má být řešen dalšími miliardami v programu OP VVV. Vytvoříme další stovky manuálů a metodik? Stejně tak se miliardy na podporu vzdělávání hendikepovaných dětí rozpustily v tisících metodik a návodů „jak na to“ a příslušných odměnách jejím autorům aniž by se na postavení těch, jímž byly tyto zdroje určeny, cokoliv změnilo k lepšímu, o jejich schopnosti zapojit se do běžných tříd nemluvě.

A to už nebudu dále rozebírat každoroční rituály úředníků o podobě maturit, o podobě školních vzdělávacích programů, o způsobu odměňování kantorů a další a další byrokratická řehtání tzv. odborníků, jejichž posledním setkáním se školou v praxi často bylo přijetí vysokoškolského diplomu.

S politováním musím konstatovat, že také vzdělávací strategie a opatření na úrovni EU podporují více kvantitu v podobě např. počtů účastníků terciárního vzdělávání než kvalitu pokud jde o hloubku a použitelnost získaných znalostí. Co je pak platné, že máme další stovky a tisíce absolventů desítek průměrných a podprůměrných vzdělávacích institucí když jejich uplatnitelnost na trhu práce klesá a stát to stojí značné veřejné zdroje (které pak chybí třeba na lepší platy učitelů)?  Není na čase zpoplatnit toto prodlužování si bezstarostného mládí a navrátit zase počty účastníků vzdělávacího procesu do souladu s průběhem Gaussovy křivky (v tomto případě mám samozřejmě na mysli terciární vzdělávání)?

Naštěstí není všechno tak černé, jak vypadá. A naštěstí to nejlepší, co často můžeme ve školství nabídnout, jsou naši učitelé. A nejen ti, kteří mají kvalifikaci, ale často i ti, kteří třeba potřebnou kvalifikaci nemají, ale vypomáhají ze všech sil tam, kde se kvalifikovaných učitelů nedostává. Učitelství, to opravdu není zaměstnání jako každé jiné. Učitelství je poslání, které je podmíněno pozitivním vztahem k mladé generaci, touhou účastnit se jejího formování a snahou předat jí do života co nejvíce poznatků, znalostí a vědomostí. Vždyť je to právě učitel, jehož osobnost je často prvním vzorem, podle kterého utváří dítě nebo dospívající své životní postoje, názory a myšlení. Osobnost učitele byla, je a vždy bude zásadním faktorem ovlivňujícím rozvoj mladého člověka a jeho pohledů na svět kolem sebe.

Děkuji proto všem našim učitelům za jejich obětavou práci pro generaci, která dříve či později nastoupí na naše místa. A přeji jim do nového školního roku, aby jim láska k svému povolání pomohla překonávat všechny byrokratické překážky, které na ně zase budou vyskakovat ze všech možných rohů a které jim budou často znepříjemňovat život více než zlobivost jejich žáků. My v Židenicích jim chceme nadále ze všech sil pomáhat a činit byrokratické břímě co nejsnesitelnější. Doufejme, že také v ministerských výšinách zavane konečně čerstvější vítr a že převládne názor, že kvalita, zanícenost, láska ke svému poslání, odhodlanost a touha předávat své znalosti někdy znamenají více než sebedelší metodika nebo těžce vykonstruované tzv. příklady dobré praxe. Jsem názoru, že kvalitní učitele máme. O elaborátech vytvořených nadřízenými orgány to stejné říci nemohu.

Milé učitelky a učitelé, přeji vám, aby se vám v novém školním roce dobře učilo, a aby jste vždy s úsměvem a  trpělivostí dokázali zvládnout nejen nástrahy samotné výuky a jejich nezbedných objektů, ale také nástrahy papírování a všudypřítomné byrokracie.