Nejčerstvější reakce předsedy ODS pana Fialy směrem k národnímu plánu investic, představenému vládou, mně nedá, abych se zase na momentíček nepozastavil nad činností opozice v zahraničí, třeba ve Spojeném Království, a u nás.

Zatímco ve Spojeném království se největší opoziční strana prezentuje stínovým kabinetem, jehož smyslem není jen bezbřehá kritika všeho, co vláda navrhne, ale především předkládání vlastních konkurenčních dokumentů a návrhů, které mají být alternativou těm vládním a které mají představovat platformu pro národní diskusi o řešení zásadních otázek nebo I pro diskusi v parlamentu. Podobné alternativní návrhy pak slouží jako podklady pro různé mediální politické diskuse představitelů politických stran.

Fungování opozice u nás předvedl předseda ODS ve vztahu k Babišově návrhu národního plánu investic. Nejsem si vědom, že by ODS přišla s podobným nápadem a představila svoji představu financování priorit ve střednědobém či dlouhodobém výhledu, a to dokonce ani v dobách Topolánkových či Nečasových. Jakmile s podobným návrhem přišla současná vláda, okamžitě je všechno špatně a jedině pan Fiala má ten správný patent na rozum, aby věděl co se má financovat a co ne. A hnedle ví, jak je to zbytečný cár papíru, a že to stejně nikdo nebude respektovat. Ó jak podceňujete nás občany, pane předsedo ODS.

Je vidět, že pan Fiala nikdy nebyl ve výrobní praxi. Jinak by věděl, že bez podobných plánů by žádný podnik na trhu nemohl fungovat. Chci-li se někam posunovat, musím stanovit priority, přiřadit k nim plánované activity a způsob jejich financování včetně zdrojů, odkud finance budu brát. O to se vládní návrh snaží. A jako takový může skutečně sloužit pro přípravu budoucích projektů ať už financovaných z Evropské unie nebo ze spolupráce soukromého a veřejného sektoru či jiným způsobem. Možná bychom panu Fialovi dokonce mohli připomenout, že podobné strategické dokumenty jsou předpokladem pro většinu žádostí o podporu investičních projektů z Evropské unie.

Stanovení cílů je počátek každého úspěšného plánování. Faktem je,  že tenhle styl práce nepochopil ani Topolánek, ani Nečas, ani Sobotka. Za jejich časů se realizovaly pouze hurá ad hoc akce, okamžité nápady bez přemýšlení o jejich dlouhodobé užitečnosti a smyslu. Proto dnes tolik zbytečných areálů postavených z peněz Evropské unie chátrá a je odsouzených k masivní podpoře z národních zdrojů programu udržitelnosti v tom lepším případě nebo k zániku v případě horším.

Vítám, že současná vláda přichází s jiným postupem. Je to transparentní, každý daňový poplatník může vidět, co bude ze svých daní financovat či spolufinancovat. A může se vyjádřit. Ve volbách. A ještě více bych uvítal, kdyby opozice zkusila představit vlastní strategii, vlastní ambice, případně zkoušela diskutovat o modifikacích předloženého plánu.Kdyby představila voliči stejně ambiciozní alternativu, včetně tváří, které za ní stojí. Zůstat však u kritiky a jednoznačného odmítnutí bez předložení vlastních představ je příliš laciný postoj a myslím, že volič se jím na udičku rozhodně nechytne. Opozice by se měla daleko vice snažit a daleko vice činit. Je ovšem otázkou jestli na to má. Zase se ukazuje, že něco vymyslet dá daleko vice práce a přemýšlení, než něco kritizovat.