Díky Bohu, a to i v doslovném významu těchto slov, jsme se na přelomu tisíciletí stali členy Evropské unie, politického organizačního uskupení, které se pokouší integrovat evropské státy, jež spojuje jejich existence v evropském prostoru a vzájemně se prolínající dějinná zkušenost. Na předním místě je to křesťanské náboženství - tradice, ze které vyrostly společenské instituce a hodnoty v evropském prostoru sdílené. Pro všechny státy dnes integrované v Evropské unii je společným politickým jmenovatelem demokratický, tedy nenásilný způsob výměny vlády. Odklon od těchto zásad by byl zničující.

Pokus o integraci evropských zemí a států není na rozdíl od toho, jak takové procesy probíhaly v dějinách, dílem silného panovníka nebo diktátora. Integrace evropských států do Evropské unie je v celé své podstatě okolnostmi vynucený sňatek z rozumu. V tom tkví i mnohé přirozené potíže odehrávající se v průběhu celého procesu. S ohledem na ně nepreferujeme federální uspořádání. Integraci si nicméně vynutila vlastní vnitřní evropská „hloupost", díky které vyšly z evropské půdy dvě světové války. Ty těžce podrazily síly evropského ducha na světovém kolbišti. Hospodářská, organizační i politická globalisace světa ostatně Evropě i nám nedává jinou šanci, než své síly - ve společenství spojeném sdíleným prostorem, sdílenými hodnotami, kulturou i hospodářskou tradicí - sdružit. Po půlstoleté zkušenosti satelitu a vazala ruské komunistické říše je zpochybňování našeho vstupu a členství v Evropské unii velmi napováženou. Soudný odpovědný člověk by nikdy neměl na systematickou 50 let trvající likvidaci českých elit a svéprávnosti celé společnosti, nemluvě o hospodářských důsledcích, zapomínat.

Je třeba bez všech ilusí včlenit naši zemi do evropských struktur; tím zájmům naší vlasti posloužíme nejlépe. To znamená prosazovat uvnitř evropského společenství a společně se státy blízkých zájmů a podobných názorů, v rámci přijatých pravidel, zájmy a názory našeho vlastního společenství a země a také udělat vše pro to, aby celek kráčel správným směrem. Dnes je zejména nutné se zasadit, aby byly zvráceny některé velmi nebezpečné trendy, kde hlavním z nich je narůstající ignorance ke křesťanským kořenům Západu reprezentovaná antidiskriminačním třeštěním, politickou korektností a dalšími podobnými protipřirozenými záměry, přičemž ve způsobu implementace některých z nich lze jen obtížně přehlédnout totalitarizující prvky. Vnější ohrožení, dnes representovaná zejména zahájením praktických kroků Ruska k obnovení SSSR, jsou však nemilosrdná. Zda a nakolik dokáže Západ kremelskému imperialismu čelit, naznačí výsledky nadcházejících voleb do Evropského parlamentu. Konzervativní strana ještě v této chvíli nemůže podpořit žádnou konkrétní stranu či kandidáta, ale vyzýváme již nyní občany, aby nevolili takové strany, které vykazují byť jen náznaky servility vůči moskevskému a/nebo pekingskému režimu.

Za Konzervativní stranu

Josef Bílek
předseda