Cituji doslovně: „Jasně, celé Česko je žluté. Ale není to řepka, je to pyl z borovic a smrků. S řepkou to nemá vůbec nic společného. K řepce jeden možná překvapivý fakt: z celkové úrody řepky v ČR vypěstuje moje bývalá firma jenom 5 %. Ano, pouze 5 %. Takže bych poprosil všechny své oblíbené hatery o spolupráci, šiřte všude, že jen 5 % řepky je mé bývalé firmy. Děkuju. Máte to u mě.“

Takže, pane premiére, Vaše slova jsem férově poslal dál. A teď zase něco ode mě, ju?

Jsem z Uherského Hradiště. Žádné jehličnaté lesy u nás nemáme. Ale řepky máme kolem města tolik, že neexistuje žádný směr, ve kterém by nepřevládala žlutá až k horizontu. Stačí si otevřít okno a naprosto charakteristický těžký sladký smrad řepky každého praští přes nos. Řeči o tom, že se to nešíří vzduchem je naprostý blábol. Čím je člověk řepkovým polím blíž, tím intenzivnější ten smrad je. Stovky obyvatel našeho města bydlí ve vzdálenosti do 200 metrů od řepky. Okna od toho mají zapatlaná, sušit prádlo venku nemohou. Já mám veliké štěstí, že to mám k nejbližší řepce přece jenom o kousek dál, takže to nejhorší se mi vyhýbá. Bohužel jsem na pyl háklivý, takže si momentálně opravdu prožívám svoje.