Ve zlomovém období, těsně po vypuknutí sametové revoluce, byl v Praze ustaven přípravný výbor Československé sociální demokracie, která se hlásila ke kontinuitě sociálně demokratického hnutí v Československu, násilně přerušené v roce 1948 a udržované v zahraničí v podobě exilové sociální demokracie.

První informace o obnovení Československé sociální demokracie, které vyjadřovalo ustavení přípravného výboru, začaly na veřejnost pronikat hned v neděli 19. listopadu. Zprvu tříčlenný orgán v čele se Slavomírem Klabanem, který se postupem doby rozšířil na pětatřicet členů, v úvodním prohlášení s názvem „Volání přípravného výboru“ pojmenoval palčivé problémy končící komunistickou totalitou deformované společnosti a definoval základní sociálnědemokratická programová východiska. Zpráva o obnovení činnosti se v následujících dnech dostala do vysílání Svobodné Evropy, BBC i Hlasu Ameriky.

V bouři listopadových dní roku 1989 se hlavní organizační činnost obnovené politické strany soustředila do bytu tajemníka přípravného výboru Břetislava Nedbálka, který se nacházel v centru Prahy na Národní třídě 30. Do Špálovy galerie v téže ulici pak chodili příznivci obnovované Československé sociální demokracie podepisovat prohlášení podporující vznik strany.

V jednotlivých krajích a okresech, včetně slovenské části tehdejší federace, začaly už v listopadu a prosinci 1989 vznikat přípravné výbory a místní organizace. Mezi prvními členy byli předúnoroví sociální demokraté, potomci sociálně demokratických funkcionářů, ale i mladí lidé, kteří v obnovení ČSSD viděli šanci na vybudování komunismem nezkompromitované levicové demokratické strany.

Do ČSSD už v této době vstoupili například současný předseda strany Bohuslav Sobotka, místopředseda Martin Starec nebo třeba bývalá dlouholetá místopředsedkyně sociální demokracie Petra Buzková. Prvním řádně zvoleným předsedou obnovené ČSSD se stal na břevnovském sjezdu na jaře roku 1990 Jiří Horák, který se vrátil z exilu v USA. Z ČSSD se stala během následujících 25 let nejsilnější česká levicová politická strana, silně zakotvená v celostátní, krajské i komunální politice.

Od samého svého obnovení se ČSSD vždy hlásila k evropskému modelu sociálního státu a prosazovala vstup země do NATO a integraci do EU. ČSSD od roku 1990 celkem čtyřikrát vyhrála volby do Poslanecké sněmovny a v letech 1998-2006 a od jara 2014 nesla a nese vládní odpovědnost. 

Sociální demokracie je nejstarší tuzemskou politickou stranou. Byla založena 7. dubna 1878 na sjezdu na pražském Břevnově. Hodnotově zakládá svou politiku na humanitně-demokratickém úsilí o to, aby všichni lidé bez rozdílu mohli nalézt svou lidskou důstojnost a rovné šance ve svobodné a demokratické společnosti. V roce 1948, po únorovém puči, byla tehdejší ČSSD v rozporu se stanovami strany neplatně sloučena s KSČ. Většina členů ČSSD do komunistické strany ale nikdy nepřestoupila. Snahy o obnovení sociální demokracie přišly už v roce 1968, nebyly však v konečném důsledku úspěšné vzhledem k tehdejšímu vpádu vojsk Varšavské smlouvy. ČSSD, jejíž fungování prochází v souvislosti s letošním vnitrostranickým referendem hlubší reformou, má nyní přesně 22 684 členů. Sociální demokracie je jako jediná strana z ČR dlouholetým členem Strany evropských socialistů (PES) a Socialistické internacionály (SI).

Skladba přípravného výboru v jeho prvním složení z listopadu 1989:

1. ing. Slavomír Klaban, CSc. – předseda
2. JUDr. ing. Břetislav Nedbálek – tajemník
3. Miroslav Brabec
4. Jaroslav Brada
5. Miroslav Brýdl
6. JUDr. Petra Buzková
7. ing. Jiří Černý
8. PhDr. Alexandr Fanta
9. Josef Fencl
10. JUDr. Zdeněk Flajzar
11. JUDr. Aleš Gotmanov
12. Václav Fouček
13. Roman Holát
14. Olga Kovářová
15. Eva Kubrová
16. ing. Jiří Nohejl
17. MUDr. Milan Nedbálek
18. PhDr. Jiří Marek
19. PhDr. Vladimír Lesák
20. PhDr. Roman Raczynski, CSc.
21. Jarmila Pavlová
22. ing. Přemysl Pirkl
23. Zdeněk Sláma
24. Vladimír Soukup
25. ing. Martin Starec
26. ing. Robert Šimarek
27. ing. Milan Veverka, CSc.
28. Vladislav Všetečka
29. Václav Wágner
30. Vlastimil Žáček
31. Petruše Hrubá-Bechyňová
32. Prof. dr. Jiří Horák
33. Přemysl Janýr
34. Prof. dr. Radomír Luža
35. Prof. dr. Edvard Táborský