Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vám v krátkosti nastínil předmět projednávaného senátního návrhu zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, jež byl postoupen z Poslanecké sněmovny, my jsme jej v minulém volebním období už jednou projednávali a schválili. S ohledem na tu podrobnou diskusi, která tomu předcházela, si dovolím pouze v krátkosti nastínit ty nejdůležitější skutečnosti.

Předkládaný návrh zavádí explicitní právo na obranu života coby jednoho ze základních právem chráněných statků, přičemž rovněž jednoznačně stanovuje, že může jít i o obranu ozbrojenou.

Rovněž se explicitně vyzdvihuje instituce pomoci obraně. Tedy situace, kdy není obráncem bráněn přímo jeho život, ale život jiného člověka. Právní úpravu nakládání se zbraněmi, které lze k sebeobraně použít, tento návrh přenechává běžnému zákonu. Dovolte mi zkonstatovat, že předmětem návrhu na změny Listiny základních práv a svobod je vložení jediné věty do článku 6, odstavec 4, která zní: „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“

Jedná se tedy o zakotvení práva bránit život i se zbraní jako základního lidského práva a o posílení tohoto práva v hierarchii práv na úroveň nejvyšší. Úroveň ústavní změnou Listiny základních práv a svobod. Tak jako v minulosti byla zakotvená práva upravena prostým zákonem, toto právo nikdo nezpochybňoval. A přesto zákonodárce, vědom si významu takového práva, nakonec povýšil takové právo na právo ústavní. Namátkou uveďme třeba právo shromažďovací.

Smyslem novely Listiny základních práv a svobod je pro futuro zachovat právo bránit sebe nebo jiného člověka za jednoznačných podmínek daných trestním právem. Tedy i se zbraní v ruce. Je to tedy garance zákonodárce, že ponechá občanům po předpokládané možné regulaci alespoň nějakou možnost se efektivně bránit. Zakotvení práva bránit i se zbraní v Listině základních práv a svobod má nejenom symbolický charakter, ale může sloužit i jako pojistka do budoucna, když jakékoli omezení takového práva zákonem někdy v budoucnosti by nakonec podléhalo ústavně komfortnímu přezkumu, zda je v souladu s příslušným článkem Listiny, tudíž v rámci ústavního pořádku.

Předkládaný návrh nijak neoslabuje roli státu při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti a plně ji respektuje. A doplňuje na ústavní úrovni jinak v obecném právu již běžně přítomnou a uznávanou možnost a někdy i nutnost obrany individuální. Pokud mluvím o předpokládané regulaci, mám na mysli nijak neskrývané tendence k faktickému zákazu nošení při sobě čehokoliv, co by mohlo být použito jako zbraň. Senátní návrh tak reaguje na situaci, kdy v některých státech EU došlo k faktickým zákazům nošení jakýchkoli věcí nutné k obraně použitelných jako zbraň a tedy k takovému omezení, že není reálné mít zbraň v okamžiku ohrožení života u sebe.

Odzbrojení spořádaných obyvatel s legálně vlastněnými zbraněmi, ke kterým směřují některé úvahy o regulaci, má za cíl zamezit straně zločinu takové zbraně mít. Problém je ale v tom, že se zločinci nikdy nikoho nebudou ptát, zda mohou mít zbraň či nikoliv, prostě si ji pořídí nelegálně. Tedy represivní možnost práva v tomhle případě pak selhává a oslabí v konečném efektu toho, koho má bránit, tzn. spořádané občany.

Častým argumentem proti novele i při posledním jednání Senátu bylo, že novelizované znění Listiny základních práv a svobod posílí právo vlastnit střelnou zbraň. To je samozřejmě nesmysl. A při všech použití dostupných výkladových metod k takovému závěru z textu novely Listiny prostě dojít nelze. O střelné zbrani novela vůbec nehovoří, není to jejím smyslem. Naopak ponechává na úrovni běžných zákonů zákonodárci možnost regulace jednotlivých druhů zbraní, a to i věcí, které zbraněmi být mohou. Třeba vycházková hůl. Připomínám, že v diskuzi jsme vždycky kvitovali úroveň zbraňové legislativy v České republice.

Jiným argumentem tvářícím se jako výklad ústavy je tvrzení, že novela umožní nebo snad povzbudí zakládání domobran a bojůvek. Není to pravda. Novela nijak nemění vymezení nutné obrany nebo krajní nouze. Pokud v mantinelech nutné obrany a krajní nouze někdo použije zbraň k odvracení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku, respektive nebezpečí, na zákonem chráněný zájem nebo na určité subjektivní právo, má na to právo i dnes. Jen intenzita jeho zásahu nesmí být nepřiměřená hrozící újmě. Takto se smí dnes chovat kdokoliv, novela nic v tomto směru nemění.

Pravdivý není argument odpůrců, že směrem k evropskému právu je tato úprava bezvýznamná. Souhlasit lze pouze s tezí, že nemůže mít dopad na poslední zbraňovou směrnici. Může ale působit jistě do budoucna. Ne vždycky se podaří zbraňová směrnice upravit do stávající legislativy takovým způsobem, že nedozná změn v souvislosti s předpokládaným záměrem České republiky v oblasti zbraňové legislativy. Střet sekundárního práva Evropské unie je s ústavním právem členského státu otázkou, která dosud nebyla vyřešena.

Nejenom náš, ale i např. německý ústavní soud se už vyslovil ve smyslu, že si v jistých případech vyhrazuje právo neaplikovat automaticky právo Evropské unie, bude-li v kolizi s ústavním právem nebo ústavou chráněnými základními lidskými právy. Přijetí této úpravy tak může pro futuro zásadně posílit argumentační pozici České republiky při vyjednávání národní zbraňové legislativy.

Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi vás požádat, abychom tuto symbolickou změnu, která do budoucna vytváří prostor pro to, aby Česká republika mohla nadále určovat pravidla zbraňové legislativy, abychom tuto novelu Listiny základních práv podpořili, neboť nemění jakýmkoli způsobem v současné době zákonnou úpravu v rámci legislativy České republiky. Děkuji vám za pozornost.