Důvodem zpracování novely je dle slov p. Junckera: „vypořádání se s hrozbou toho, že zbraně padnou do rukou teroristů“.

Na rozdíl od pana Junckera jsem spolu s kolegy v poslaneckém klubu došli k podstatně jiným závěrům.

Z analýzy dosavadních teroristických útoků a trendu hlavních rizik spíše vyplývá nutnost ozbrojení a především aktivního zapojení obyvatelstva do obrany a zajištění vnitřní bezpečnosti členských zemí Evropské unie, samozřejmě, v rozumné míře. Praxe ukazuje, že teroristé na zasaženém území dlouho „neoperují“. Pokud jde o ozbrojený konflikt, válku - pravidelné armády je možné v otevřeném boji porazit, ale který agresor má lidské i ekonomické kapacity na to, aby násilím udržela rozlehlé teritorium Evropské unie s ozbrojeným a k odporu odhodlaným obyvatelstvem?

Plošné zákazy legálních zbraní nemají na eliminaci zdrojů vyzbrojování pro teroristy a zločince prakticky žádný vliv vzhledem k tomu, že v procesu oficiálních povolení nikdy nefigurují, nakupují je na černém trhu, popřípadě si je mohou opatřit další nelegální (trestnou) činností a to i na úkor bezpečnostních složek (krádež, loupež – vykradení skladu, přepadení strážného, hlídky, služebny apod.).

Odhlédneme-li od skutečnosti, že velká část legálních uživatelů vlastní zbraně primárně ke sportovním nebo loveckým účelům, je právo na účinnou sebeobranu základní lidskou potřebou. Nikdo, především ne demokratická svobodná společnost, nesmí toto právo řádným občanům odebírat. Zejména, když předkládané argumenty, které mají taková opatření ospravedlnit, jsou účelově zkreslené a praxe už mnohokrát prokázala, že kýžené zlepšení bezpečnosti nenastane. Naopak, zločinci, teroristé a jim podobní si cestu ke zbraním vždy najdou. Stačí si ověřit fakta v zemích, kde platí zbraňová restrikce. A kde se navíc veřejnosti zbraně zapovězely, stoupla kriminalita vzápětí o stovky procent (Velká Británie, Austrálie – možno doložit statistikami).

Střelecké aktivity obyvatelstva jsou nepochybně rozhodujícím zdrojem získávání a udržování návyků a dovedností, které jsou v krizových situacích životně důležité pro jeho rychlé zapojení do aktivní obrany země, či při ochraně obyvatelstva. Pokud by došlo k plošnému zákazu uvedených zbraní, dosavadní střelci své návyky postupně ztratí a nové generace je již nezískají. Představa, že lze v krizových okamžicích velký počet občanů, bez jakýchkoli návyků a dovedností, rychle vycvičit na solidní úroveň, a to výhradně prostřednictvím kapacit státních ozbrojených složek, je naivní a zcela mimo realitu. Ty budou v krizových situacích vytíženy mnoha úkoly, natož, aby dokázaly vycvičit min. desetitisíce občanů. Stát se tak dobrovolně zbavuje přirozené a početně silné základny, z části velmi dobře vycvičených obyvatel – řádných občanů, jejichž výcvik nemusí financovat, a které může velmi snadno začlenit do systému obrany a ochrany.

Zatímco naši potenciální protivníci, kteří s námi dnes nemají a jistě ani v budoucnu žádný soucit ani slitování mít nebudou, v průběhu života tyto návyky a dovednosti v četných ozbrojených konfliktech, či ve výcvikových střediscích, získávají, my Evropané, bychom se jich měli v této, z bezpečnostního hlediska tak problémové době, zbavit.

Reakce na shora uvedený návrh může spočívat v tom, že se lidé budou spíš nelegálně ozbrojovat pro svou obranu a přístup kriminálně závadových osob ke zbraním se neomezí, naopak, může je rapidně zvýšit prostřednictvím zbraní (těch je u nás 800 tisíc!) které prostě neodevzdají….

Závěry a doporučení:

• Zamítnout restriktivní zbraňová opatření, v podobě, jak je navrhuje Evropská komise.
• Odmítnout zejména omezování práv řádných občanů, kteří jsou pilířem každé svobodné společnosti, které je naprosto neobhajitelné, s rizikem rozvrácení vzájemné soudržnosti, kterou bude západní civilizace tolik potřebovat.
• Nikdo nemůže svým občanům (navíc té nejvíce bezúhonné a nejprověřenější skupině obyvatel), kteří v minulosti s určitými pravidly něco nabyli a zakoupili) zabavovat jejich majetek – to je jistě i protiústavní
• Nedomyšlený, nekonkrétní a možno říci i zmatený populistický návrh jako reakce na skutečnost, že Evropská unie zanedbala nelegální obchod se zbraněmi.
• Příklad státu EU, který to totálně zanedbal je Belgie, nikoliv ČR
• Přesná evidence zbraní, která je v ČR přes systém CRZ jedna z nejlepších v Evropě, by mohla být vzorem pro EU.

Je pro mne otázkou, proč se EU i v této problematice nepoučí z reálně existující a funkční legislativy a nepřevezme ji, z jakého důvodu neustále vymýšlí vlastní nápady (cesty) vedoucí do pekel, které v důsledku poškozují občany EU a snižuje už tak poškozenou důvěryhodnost celé EU.

Náš poslanecký klub se shodl na nesouhlasu se záměrem Evropské komise omezit možnost nabývání a držení zbraní, které jsou drženy a užívány legálně v souladu s vnitrostátním právem členských zemí Evropské unie.

V parlamentu pak budeme prosazovat takové kroky, které do sídla Evropské unie jasně vzkáží, že Češi s takto koncipovanou novelou nesouhlasí a souhlasit nebudou. V tomto smyslu jsme tento postoj koordinovali i našimi poslanci v Evropském parlamentu.