„NATO umožňuje Ukrajině hrát si s jadernými zbraněmi. Proč? Protože je zády ke zdi. Nikdo nepotřebuje vojenskou alianci, která prohrává.“ Tak začíná komentář Petry Erlerové, německé politické poradkyně a autorky literatury faktu, žijící v Postupimi. Její nejnovější publikací (ve spoluautorství s Güntherem Verheugenem) je „Dlouhá cesta k válce: Rusko, Ukrajina a Západ – eskalace místo uvolnění napětí“ (Heyne, 2024).

Komentář zveřejnila Weltwoche. Zde je plný překlad:

Západní analytici a takzvaní vojenští experti spolu soupeřili v hodnocení toho, co se stalo během „Operace Pavoučí síť“, „puče“ ukrajinských zpravodajských služeb proti Rusku. Zdálo se, jako by ožili James Bond nebo Superman.

Německý vojenský expert Carlo Masala řekl, že tento ukrajinský manévr nebyl nic menšího než „geniální“. Jiní tvrdili, že jde o „válečnou historii“ a že Rusku byla zasazena těžká rána. Skutečný ruský „Pearl Harbor“. Radost byla neutišitelná.

Obnovené porušování tabu ze strany Ukrajiny, její zásah do architektury jaderného odstrašení, nehrálo vůbec žádnou roli.