Celkový rozpočet ministerstva je pak 16 miliard korun. Strana zelených navýšení kritizuje jako nedostatečné. Na boj se suchem a následky klimatické změny by měla Česká republika vydávat minimálně 25 miliard ročně, pokud má mít ČR šanci reagovat na zhoršující se podmínky prostředí. Ty totiž mohou připravit naši zemi až o 80 miliard korun ročně na HDP.

„Na boj se suchem je momentálně vynakládáno stokrát méně finančních prostředků, než je skutečně potřeba. To znamená jedinou věc – žijeme na dluh budoucích generací, tedy našich dětí, které ho za nás budou muset splácet s velkými úroky,“ říká Magdalena Davis, místopředsedkyně Strany zelených a starostka Mníšku pod Brdy. Na tomto doporučení se shodují také odborníci v čele s rektorem České zemědělské univerzity Petrem Skleničkou.

Česká republika patří počtem vodních zdrojů na jednoho obyvatele mezi nejchudší země Evropy, navíc podíl přítoků ze zahraničí tvoří méně než 5 % a země je tak enormně závislá na srážkách. Pokračující sucho a nedostatek deště a sněhu proto může brzy velmi negativně ovlivnit vývoj českého HDP, jehož pokles vědci z Centra pro vodu, půdu a krajinu při České zemědělské univerzitě (ČZU) odhadují až na 1,6 procenta, tedy asi 80 miliard korun. Nezapočítané náklady spojené se suchem mají již dnes na mnoha místech negativní dopad na zdraví obyvatel, péči o životní prostředí a vyplácené náhrady z pojištění. Klimatické změny jsou navíc rychlejší než opatření ke zmírnění jejich následků.

Strana zelených, která se ve svém programu jako jediná dlouhodobě věnuje životnímu prostředí, realizuje řadu opatření proti suchu na komunální i krajské úrovni. Současná situace však jasně ukazuje, že aplikace takových opatření je zoufale potřeba v celostátním měřítku. V první řadě je třeba zásadním způsobem zpomalit odtok vody z našeho území. I přes kosmetické úpravy stavebního zákona a dalších předpisů odtékají do kanalizace miliony hektolitrů dešťové vody, při zalévání městské zeleně naopak nájemní firmy používají pitnou vodu, jinde se jí plní bazény.

„Naším cílem je krajina, ve které se s vodou hospodaří chytře a užitek z ní má každý, kdo v ní žije. Příkladem je obnovování rybníků, mokřadů a rozlivových území, v zemědělství omezení chemických přípravků, které zbavují půdu schopnosti zadržovat vodu, posílení členitosti krajiny zakládáním mezí a remízků, v zástavbě pak zasakovací území, recyklování vody nebo kaskády retenčních nádrží, kterých je stále zoufalý nedostatek. Jen těmito několika opatřeními by bylo možné zásadně snížit deficit zásob povrchových a podzemních vod v České republice,“ dodává Magdalena Davis.