Nevěřícně sleduji, jak se pramínek vody z kuchyňského kohoutku neustále tenčí a tenčí až nakonec ustane docela. Držím v ruce nedotočenou dětskou skleničku, na kterou u jídelního stolu čeká můj pětiletý syn. Slyším se, jak konsternovaným hlasem říkám manželovi: „Asi nám právě došla voda!“

V podobné situaci jsou v České republice tisíce lidí, více než 2 000 obcí má dnes totiž problémy se zásobováním pitnou vodou. Pětileté sucho a letošní zima bez sněhu navíc dávají tušit, že v roce 2020 bude hůř. V proschlých lesích řádí kůrovec, na polích léta sužovaných pesticidy a průmyslovými hnojivy už nezůstala skoro žádná živá složka, která by vodu zadržela, rybníky jsou poloprázdné, místo tekoucích říček a potoků se krajinou vinou vysušená koryta, dokonce i velké řeky jako je Labe se nacházejí pár centimetrů nad hranicí splavnosti a hladina podzemní vody klesla nejníže od roku 1996. Díváme se na jednu z tváří klimatické krize, v Česku navíc prohloubené dlouhodobou šikanou krajiny průmyslovým zemědělstvím. Hned po poskytnutí finanční pomoci podnikatelům poškozených koronavirovou pandemií tak čeká vládu další vlna žádostí o odškodnění - tentokrát od zemědělců.

Zmařená úroda v důsledku sucha způsobí, že vývoz mnoha komodit nebude možný a řadu potravin budeme muset naopak draze dovážet. Životní náklady budou stoupat, mnoho domácností si bude muset utáhovat opasky. K tomu, bohužel, dost výrazně přispěje i oslabení české koruny z minulých týdnů, která zdraží veškerý dovoz. Naše zahrádky - chlouba většiny Čechů a Češek - začnou usychat a nebude je čím zalít. Voda totiž v krajině a ani pod ní není a nebude. Nálada ve společnosti, která je v důsledku koronaviru i nastupující ekonomické krize neveselá, bude dále klesat.

Nemluvíme tu o daleké budoucnosti, ale o realitě příštích týdnů a měsíců. Skutečné řešení je jen jedno. Státní finanční injekce, která je nezbytná pro znovunastartování české ekonomiky, musí jít ruku v ruce s jasným plánem udržitelné budoucnosti. Z informací ze Svazu měst a obcí vyplývá, že téměř 90 % veškerých státních investic Česka se v roce 2019 realizovalo na úrovni obcí, měst a krajů. Pokud se chceme vyhnout hospodářské recesi, je třeba, aby vláda zapomněla na zachraňování leteckých aerolinek a místo toho podpořila obce, města a kraje v projektech, které Česku zajistí udržitelnou budoucnost.

V případě sucha je to například plošná podpora domácností v úsporách pitné vody. Přestavby rodinných a bytových domů na splachování toalet tzv. šedou vodou poskytnou práci mnoha malým firmám a řemeslníkům. Dotace na nadzemní nádrže na dešťovou vodu zase podpoří jejich výrobce. Podobných příkladů je řada, od ekologizace zemědělství (méně pesticidů, více sezónních pracovníků) a revitalizace krajiny (místo samoúčelových "hladových zdí" pracovní místa na budování suchých poldrů, mezí a remízků), přes transformaci energetiky, průmyslu a dopravy (nová pracovní místa v nových továrnách na energetická úložiště) až po klíčovou podporu výzkumu a inovací. Někde to bude snadné a někde nesmírně těžké. Jedinou alternativou je ale nikdy nekončící série škod, stoupající životní náklady a klesající životní úroveň. Kdo z nás by takovou alternativu chtěl?

Sedíme s manželem tiše u kuchyňského stolu a pijeme čaj. Za okny už je tma, děti spí u babičky. Máme za sebou několik úzkostných hodin, kdy jsme společně s obětavým sousedem testovali celý systém čerpání vody. Byla už hluboká noc, když jsme konečně našli chybu v čerpadle. Voda tedy nedošla. Prozatím.

Magdalena Davis