Je třeba se zvednout a jít proti proudu, když často vše naznačuje, že tak jak to je, je v pořádku, že je to normální. Hranice toho, co je normální, si ale společnost určuje sama. Ještě nedávno se zdálo, že je normální mít trestně stíhaného premiéra. Ale to, že zde dnes stojíme v dešti... a nejen my.. ale lidé všude v českých a moravských městech, ukazuje, že to není normální! A to je vítězství samo o sobě! Demonstrace pro mne mají silný morální a symbolický charakter. Jsou sice pouze vyjádřením nesouhlasu, ale díky nim a na nich vzniká nová vlna sounáležitosti, vzájemné důvěry a víry v něco nového a lepšího.

A právě ta důvěra a víra v politiku nám chybí. Možná ne nám zde, ale mnohým voličům. A Babiš je přímým produktem nedostatku této důvěry. Jakkoliv si za to politici mohou částečně sami, my to nemůžeme vzdát. Možná ale, že pro naši mladou demokracie jsou přešlapy v podobě vlády Babiše nevyhnutelné stejně jako první kocovina v pubertě. Věřit na zázraky v politice se nevyplácí. Nečekejme od politiků hromadu slibů před každým volbami, ale vybírejme je stejně jako naše přátele, srdcem i hlavou.

Věřím, že Babišova vláda dříve či později skončí a zanechá za sebou sice zdevastovanou politickou scénu, ale také silnou občanskou společnost připravenou se aktivně podílet na tom, co se děje okolo. Jenom nechtějme všechno hned teď a “samasamose“! Těším se a chci být u toho. Třeba zde na náměstí s Vámi! A děkuji všem, kteří se na tom podílejí.