Jde o 77. výročí začátku Slovenského národního povstání – významného činu ozbrojeného odporu proti tehdejšímu klerofašistickému slovenskému režimu a potažmo i proti nacistickému Německu, jehož byl tento režim vazalem. Jde o velmi důležitou připomínku. Zvláště v dnešní době, kdy se ve veřejném politickém a mediálním prostoru velmi často, a mnohdy i záměrně, programově a cíleně, přepisuje a falšuje naše moderní historie. A o nejčastěji v souvislosti s druhou světovou válkou a jejími výsledky. Zcela v intencích hesla „Kdo chce ovládat přítomnost, musí nejprve ovládnout i minulost“.

Odkaz Slovenského národního povstání

Cílem těchto snah a politických her bývá právě i Slovenské národní povstání a jeho odkaz. Přitom je nepochybné, že toto povstání bylo největší a nejdůležitější protiněmeckou akcí na území někdejšího Československa. Hrdinskou akcí, která jasně dávala světu najevo, že Slováci většinově nechtějí být kolonií nacistického Německa a že touží po návratu ke svobodné a demokratické společnosti, jakou bylo, přes všechny dílčí chyby a nedostatky, předválečné Československo.

Mimochodem - Slovenského národního povstání se aktivně, se zbraní v ruce, účastnilo i více než dva tisíce Čechů. A, ano, přípravy a bojů v rámci Slovenského národního povstání se aktivně účastnilo i mnoho tehdejších slovenských a českých komunistů. V rámci historické pravdy nemá smysl to zamlčovat a už vůbec to není důvodem k tomu, vydávat Slovenské národní povstání za nějakou čistě komunistickou politicky a ideologicky motivovanou akci.

Není tomu tak, toto povstání mělo skutečně celonárodní a demokratický charakter, jeho cíle byly – a dodnes jsou - hodné úcty, a je dobře že si jej i dnes připomínáme. A jeho výročí by klidně mohlo být, vzhledem k naší společné minulosti se Slovenskem a Slováky, i českým státním svátkem. Lépe řečeno, mělo by jím být zcela určitě.

Slovenské národní povstání totiž stále zůstává důkazem odvahy, hrdinství a sounáležitosti našich dvou bratrských národů v boji proti německému nacismu. A důkazem toho, že naše osvobození nám nespadlo do klína, ale bylo prolito krví našich předků.