Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, dobrý den. Vážený pane ministře, děkuji vám za odpověď k mojí interpelaci ve věci úpravy rizikových horských povolání a dovolte mi, abych na ni tímto stručně reagovala.

Lze jistě kvitovat pozitivně, že Ministerstvo pro místní rozvoj otázku problematiky horských profesí s Unií horských povolání České republiky a dotčenými resorty Ministerstva průmyslu, Ministerstva školství řeší, jak zmiňujete, od srpna 2022. Za politováníhodné je možné však označit skutečnost, že toto řešení, v uvozovkách, je doposud bez konkrétního výsledku, a to i přesto, že byl Ministerstvem pro místní rozvoj předložen konkrétní návrh příslušné úpravy, který je z legislativního hlediska kvalitní a především reálný.

Výše uvedený návrh vychází téměř doslovně ze slovenské úpravy, zákon č. 544/2002 Sb., o Horskej záchrannej službe, která spočívá v řešení této problematiky ustanovením profesních samospráv pro činnost horských vůdců a horských průvodců. Nutno podotknout, že ve slovenské praxi se toto řešení přenesení gesce na veřejnoprávní samosprávu osvědčilo a vyřešilo tak komplexně problematiku, se kterou se rovněž slovenské prostředí dlouhodobě potýkalo.

V jednom ze svých argumentů zmiňujete, že Slovensko na rozdíl od České republiky má na svém území pohoří alpinského rázu, to znamená, Tatry, proto je zde úprava komplexnější a není vhodné tuto přejímat pro české prostředí. Zde si dovolím oponovat, že vyjma zmíněného pohoří je většina území našeho souseda zeměpisně značně podobná, horské profese zde prodělaly stejnou genezi historicky i geomorfologicky, jde tak o téměř shodný segment. Činnost horských vůdců ani horských průvodců se zde ani zdaleka neomezuje jen na pohoří alpinského rázu, i v jiných polohách v prostředí horského rázu tato činnost a pohyb vykazují značnou míru rizika. Proto je zcela namístě veřejnost adekvátně před těmito chránit.

Dále uvádíte, že případy českých občanů, kde šlo o úmrtí nebo záchranu v horském terénu, se týkaly výhradně jiných zemí, především rakouských Alp. Zde je nutné zopakovat a zdůraznit, že šlo o české občany vedené českým horským vůdcem, průvodcem bez patřičného stupně odborné způsobilosti. Je běžnou praxí, že zástupci těchto profesí běžně a často vozí své klienty do zahraničí, kde je vodí, provází po horách, rovněž jsou hojně najímáni českými cestovními kancelářemi, což nelze opomenout. Jedná se tak o český fenomén s českými kořeny problému. A nutno dodat, že kdyby v našem právním řádu byla úprava těchto značně rizikových horských profesí adekvátně zakotvena, nemuselo k těmto tragédiím zřejmě vůbec dojít.

Současně však nevylučujete možnost inspirace slovenskou úpravou, proto by mě zajímalo, z jakého důvodu jste ji dosud nevyužili, neuplatnili, nezpracovali jako podklad pro další legislativní kroky. Na závěr své odpovědi uvádíte, že je domluvena schůzka za účasti Unie horských průvodců a dotčených rezortů, kde očekáváte konkrétní návrhy kroků, které přinesou posun k řešení této problematiky v co možná nejkratší době. Ze mnou známých informací však vyplývá, že jednání na úřednické úrovni nepřineslo výsledek, respektive zde byl zcela odmítnut prezentovaný výše uvedený návrh legislativního řešení, a to zejména z důvodu obav spuštění pomyslné laviny obdobných řešení i u jiných profesí. Přítomnými úředníky byla dokonce zpochybněna skutečná rizikovost těchto profesí, byla odmítnuta spojitost několika úmrtí z nevhodně nastavenou volno-tržní politikou odborného vzdělávání s tím, že šlo spíše o náhody, které o ničem nevypovídají, závadný stav na tomto poli nebyl shledán.