Zlínský hejtman Jiří Čunek se stále snaží prosadit nejrůznější experimenty v krajských nemocnicích. Např. slučování některých oddělení napříč krajem. Již realizovaným příkladem je infekční oddělení, které bylo centralizováno do Uherskohradišťské nemocnice.

Opravdu by mne zajímalo, jestli se pan hejtman nebo generální ředitel všech nemocnic MUDr. Maráček někdy byl na tomto oddělení podívat. Jestli viděl, jak oddělení praská ve švech, jak není kam uložit pacienty, jak personál hraje na minuty s tím, koho propustit a koho přijmout, jak se někteří pacienti ochotně vracejí z ambulance domů s tím, že si pro hospitalizaci zkusí zavolat zítra, protože je nemá nemocnice kam přijmout.

A především, jak nestíhají lékaři a zdravotní sestry, kteří tento nápor prostě nejsou schopni dlouhodobě vydržet a dřív nebo později raději utečou třeba za lepší finanční nabídku do zahraničí. Vždyť to množství pacientů, desítky telefonických konzultací za hodinu, k tomu všudypřítomná byrokracie a papírování... No, to se prostě nedá zvládnout.

Pokud chce někdo něco slučovat, musí přece předem vědět, na jaké množství pacientu se sloučené oddělení musí připravit, a mít k tomu nejen dostatek lůžek, ale především dostatek personálu. Tedy zkušených lékařů a také obětavých zdravotních sester. A nejlépe dobře zaplacených. Ale to se prostě neděje a obávám se, že od kolapsu nebo závažného průšvihu nemusí být daleko.

Sloučit oddělení a hrát si na hrdinu s tím, že díky této změně došlo k zefektivnění poskytování zdravotní péče, že přece díky centralizaci bude na uherskohradišťském infekčním oddělení možné poskytovat špičkovou zdravotní péči apod., je jen manažerská teorie odtrhnutá od reálné praxe. To by totiž ti top manažeři ze Zlína museli jít mezi lidi a své zaměstnance, a během deseti minut by každý z nich pochopil, že k této vizi chybí mnoho podstatných věcí. Především dostatek lékařů a zdravotních sester. Jenže to, jak se zdá, pořád vedení kraje nějak přehlíží.

Ano, v celé České republice chybí na 3 tisíce lékařů, a zdravotních sester násobně více. A je zřejmé, že řešení není jen na bedrech Zlínského kraje. Ale o to více musí být hejtmanství obezřetnější při svých experimentech, které místo alespoň částečné stabilizace přinášejí naopak zmatky, chaos a především stupňují mezi lékaři a zdravotními sestrami náladu, že než v takovém blázinci, tak to raději v soukromé praxi nebo za pokladnou v Lidlu.

Přes to všechno hluboce smekám před všemi lékaři i zdravotními sestrami, kteři a které se nenechávají odradit těmito vlnami a s plným nasazením se věnují své práci, třeba v právě v Uherskohradišťské nemocnici. Na vlastní kůži jsem poznal, že právě jich si musíme vážit, a že bez nich a jejich nedoceněné obětavosti se naše vize o dostupné a kvalitní zdravotní péči rozplyne jako pára nad hrncem.