Stát v demokratické společnosti není od toho, aby se na své občany díval jako na zločince a každého automaticky podezíral z toho, že krade, podvádí anebo se rovnou podílí na organizované trestné činnosti. Takto se chová diktátor. Takto se chová ten, který chce získat nástroj, jak mít možnost každého z nás vydírat nebo zahánět do slepé uličky. Přestože můžete mít zcela čisté svědomí a vše dělat poctivě a odpovědně, stačí, když na vás naklekne armáda úředníků, kontrolorů a nejrůznějších inspektorů a natolik vám otráví život nebo podnikání, že raději propadnete pasivitě a tupé oddanosti, než byste měli chuť bojovat s touto rozmáhající se pavučinou státní šikany.

Stát má být servisem pro své občany, má co nejefektivněji spravovat veřejné statky a zabezpečit elementární bezpečnost svých občanů. Nemá nám být překážkou v našem vlastním svobodném rozvoji, nemá svazovat naše životy nesmyslnými zákazy a regulacemi.

Bohužel dnešní vláda jde zcela opačným směrem. Sociální demokracie se stala buď obětním beránkem nebo užitečným idiotem ambiciózního hnutí ANO. Za to, že sociálním demokratům umožňuje Andrej Babiš prosazovat jejich socialistické ideje plné státního přerozdělování a voličského řiťolezectví, toleruje party Bohuslava Sobotky králi dotací jeho mocenské a totalitářské ambice.

Beznaděj je to poslední, co by nás mělo ovládnout

Ano, politika je umění kompromisu. A i na toto soužití, které je mlčky podporováno nevýraznými lidovci, by se dalo pohlížet jako na politický kompromis nebo dobře kalkulovaný handl.

Podle mne je však tento velký kšeft zhoubný nejen pro demokracii v naší zemi, ale také svobodu a soukromí každého z nás.

Ale beznaděj je to poslední, co by nás mělo ovládnout. Všichni, kdo se s těmito praktikami nehodláme smířit, máme dvě základní možnosti. Buď se staneme anarchisty a tyto nové totalitní zákony odmítneme respektovat, anebo půjdeme k příštím volbám a místo těchto soudruhů zvolíme ty, kteří dají dnešní vládě červenou kartu, a pošlu jí do propadliště dějin. Já jsem pro tu druhou možnost.