Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych zde přednést stanovisko za klub Starostů a nezávislých. My jsme se nepřipojili k vetu, protože ta situace je vážná svým časem. My teď rozhodujeme o tom, jak budou probíhat maturity v roce 2021, a když se vžiji do situace těch studentů, tak je to velice nepříjemné. Oni už si mají určovat, kam budou nasměrovávat svoje maximum energie, a v této fázi rušit maturitu z matematiky je prostě pozdě, a za pár měsíců až doprojednáme tento tisk, bude to ještě blíže té maturitě. Předpokládám, že síla na zrušení tady je, a proto jsme nevetovali, protože už jsme to chtěli, byť s tím nesouhlasíme, tak s ohledem na studenty jsme to chtěli mít ze stolu.

To co se tady ale ukazuje na tom návrhu, že se to řeší na poslední chvíli, že tady zoufale selhává CERMAT, ale i politická reprezentace a v tomto případě i Ministerstvo školství, protože přijít dva roky před tím, že se opět předělají maturity, je prostě špatně.
Jestli někde je potřeba dlouhodobou kontinuitu a jistotu, tak je to ve školství a ve vzdělávání, pak přináší ty výsledky. Ve chvíli, kdy do toho prostupuje politika tím, že když se část veřejnosti vzbouří, že se teď obávají dlouhodobě dohodnutého stylu fungování, a my vyskočíme a splníme jejich hlasité požadavky, tak v součtu ztrácíme.

Z toho taky vyplývá, že pořád ještě nevíme, a teď mluvím úplně za všechny, protože si myslím, že právě vzdělávání by se mělo sunout přes jednotlivá politická období a mělo by mít daleko větší kontinuitu než jenom tu vládní čtyřletou. Na druhou stranu musím říct, že je dobře, že pan ministr tam vydržel už nad rámec průměrné životnosti ministrů, protože prostě pro tento resort určitá stabilita nutná je. Co ale pořád ukazuje tahle debata, je, že nevíme, jak zkouška z dospělosti - maturita - by vlastně měla vypadat. Debaty kolem slohových prací, jejich hodnocení, maturity z matematiky. Prostě pořád se dostáváme k základu, aniž bychom měli toto uzavřené. (Hluk v sále.)

Z toho pohledu vítáme, že pan ministr vyslyšel naše žádosti o to, ať se tady skutečně sejdou experti všech politických stran a hledají řešení, které přežije volební období, které bude dlouhodobé právě proto, aby studenti, když si vybírají školu, aby věděli, co je čeká na závěr. Mimochodem už já si pamatuju v roce 1995, dva roky před maturitou, když přišla hláška, že budeme povinně maturovat z matematiky. A my jsme se tehdy taky vzbouřili a řekli jsme, no nemůžete nám v průběhu našeho studia, když už jsme si tady odkroutili dva roky, říkat, že se mění podmínky, na základě kterých jsme tady začali studovat. Teď to děláme.

Takže z tohohle pohledu jsme rádi za to, že ta iniciativa je, že je vyvolaná ze strany pana ministra. Je důležité, abychom se sešli všichni u jednoho stolu a tam skutečně s dlouhodobou perspektivou řešili, jakým směrem se české školství bude ubírat, aby odpovídalo té změněné situaci 21. století, kdy už není vůbec problém v tom, získat data, získat fakta, ale s těmi daty a fakty umět spolupracovat, a také jsme dokázali čelit tomu, že prostě svět se mění a mění se i možnost uplatnění daleko rychleji, než se v minulosti měnila. Takové ty modely, že někdo nastoupil do továrny blízko svého bydliště, kde prožil celý svůj produktivní život, prostě už se dějí zcela výjimečně, ale dřív byly pravidlem.

Za Starosty a nezávislé jsme už někdy na konci srpna představili naši představu, jakým směrem by se vzdělání mělo měnit. A s tím také budeme přistupovat k tomuto kulatému stolu, který bude ministerstvem svolán. Myslíme si, že státní maturita nemá opodstatnění a měla by skončit, že by závěrečná zkouška a její podoba měla být na rozhodnutí té které střední školy, ale že by stát měl určit jakési středoškolské minimum v lehčí i náročnější verzi, ale tak aby i student si mohl v průběhu studia toto absolvovat a případně opakovat, aby byl zaručený nějaký minimální standard. Ale porovnatelnost maturit v tuto chvíli nedává smysl. Středoškolské minimum je z naší strany základ.

Co bychom také chtěli, aby střední škola doznala změn v tom, že kromě toho minima v hlavních předmětech, které bude tím středoškolským minimem a dávat ten základ pro orientaci ve světě, aby pak člověk mohl měnit svoji kariéru, nebyl už jednou poslán na jednu cestu při vstupu, ať už na osmileté gymnázium, nebo třeba učňovskou školu, ale aby mohl několikrát za život svoji kariéru změnit, tak kromě minima v hlavních předmětech dát větší svobodu do dalších předmětů, vytvořit takzvaný švédský stůl, kdy si tu svoji budoucnost a kariéru sestaví z kusu sám a odpovídající jeho schopnostem a vlohám.

Také jsme přesvědčeni o tom, že českému školství nesvědčí to, jak se rozbíhá a už ve velice raném věku se určuje vlastně budoucnost, kariéra, ta cesta, kterou student bude pokračovat. Proto myslíme, že by bylo dobré dát školy pod jednu střechu, aby ta prostupnost mezi praktickým vzděláním a mezi vyloženě studijními typy, aby byla co možná velká. Jsme rádi, že se konečně takový kulatý stůl bude konat, protože si myslíme, že to je cesta k tomu, aby vzdělání nebylo jenom od voleb k volbám, od výměny ministra k výměně ministra, ale aby mělo tu stabilitu a trvání, které zaručí, že studenti, kteří nastupují na školy, budou vědět, za jakých podmínek je také budou dokončovat a co to pro ně bude znamenat. Myslím, že je to zcela zásadní pro naši zemi, a proto svolání tohoto kulatého stolu vítáme a děkujeme za něj.