Děkuji, paní předsedající. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, já vystoupím myslím že najednou, uvidíme, ale předpokládám, že využiji ten čas v jednom vystoupení. S tím, že na úvod ještě řeknu jenom - vrátím se k tomu včerejšímu rozhodnutí o pevném hlasování. Mě celkem pobavilo vlastně zdůvodnění, které přednesl pan Jakob, proč máme hlasovat v 15 hodin, protože podle jeho názoru každý už mohl vystupovat 16 minut. To byla první část toho zdůvodnění v době, kdy tam svítilo nějakých 42 nebo 44 přihlášených, a potom on seznal, že už všechny argumenty padly, že se opakují, takže proč dál. Proč dál? Tak já se ho možná pokusím vyvést z omylu, určité argumenty, které řeknu, si myslím, že nepadly, ano, myslím si, že určitě ne. Ale pojďme k samotné podstatě.

Mé vystoupení bude mít v zásadě takové tři částí. První část je ústavněprávní rovina, to znamená korespondenční volba a ústavněprávní principy voleb, které máme zakotveny v ústavě či v Listině základních práv a svobod. V druhé části se dotknu trošku nějakých z mého pohledu technických problémů toho návrhu, jak byl zpracován, a potom na závěr přednesu trošku katastrofickou vizi, jak by to mohlo dopadnout, kdybychom skutečně i v běžných volbách opustili tyto základní principy, které si myslím, že opouštíme.

Takže první věc je ta ústavněprávní rovina. Už tady bylo několikrát řečeno, já to jenom zopakuji, že tak jak je ten zákon korespondenční volby navržen, si myslím, že odporuje třem základním ústavněprávním principům voleb. To znamená tajnost hlasování, svoboda hlasování, osobní výkon, respektive přímo - jak říkal pan Michálek - hlasování. To si myslím, že skutečně tento zákon je s tímto v rozporu.

Asi začnu vlastně tím principem tajnosti hlasování. Já nemůžu souhlasit úplně s tím, co říkal tady opakovaně pan poslanec Benda, který říkal, že tajnost hlasování se přece vztahuje jenom - že to je tajné ve vztahu ke státní moci nebo k veřejné moci. No, to si myslím, že tak úplně není, protože ty principy, které jsou v ústavě a v Listině, jsou potom naplňovány v prováděcích předpisech, ve volebních zákonech, a to pamatuje i na to, nejenom tajnost před tou veřejnou mocí, ale i tajnost před ovlivňováním v rámci - a jestli je to rodinné hlasování nebo skupinové hlasování. Přece proč zákon předpokládá, že tam máme tu plentu? A nejenom že máme, tam volič musí jít. Musí! Nenechají vás hodit lístek do urny, pokud nejdete za plentu nebo, jak se říká, prostor pro úpravu volebních lístků. Pokud by to byla jenom tajnost před tím státem, tak vám pošlou obálku, vy si doma tam hodíte něco, přijdete, hodíte do urny - plenta. Takže nesouhlasím s tím, že skutečně je to jenom tajnost před tou veřejnou mocí, je to i tajnost před možností ovlivňování. No, a pochopitelně, když volba není tajná nebo nemusí být tajná, tím pádem nemusí být ani svobodná. A už tady několikrát bylo řečeno o tom rodinném hlasování a tak dále.

A další, jestli je ta osobní volba nebo přímost - tady pan Michálek říkal několikrát, že u nás není možné volit v zastoupení. Jasné, není, nemáme takovou úpravu. Ale prosím vás, korespondenční hlasování, když si vyřídím plnou moc toho člověka, vyřídím mu všechny doklady k tomu a potom klidně můžu vlastně volit za něho ve smyslu, že tam dám do té obálky ty lístky, tak není to v zastoupení? A já nebudu polemizovat, jestli ta plná moc je na základě toho, že máme dobré vztahy, nebo ho přesvědčím anebo možná mu něco nabídnu za to. No, takže si myslím, že i toto je v rozporu. A on to říkal vlastně i jeden z předkladatelů, pan ministr Rakušan, když na úvod říkal, že tento návrh zaručuje zachování dostatečné tajnosti voleb. No, a to je právě to, ta dostatečná, jestli je úplná. My se rozhodujeme, jestli zachovat ústavní principy, anebo ulehčit. Já chápu, je to legitimní rozhodování, ale skutečně musíme se (na to?) podívat.