Děkuji, paní předsedající. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, já vystoupím myslím že najednou, uvidíme, ale předpokládám, že využiji ten čas v jednom vystoupení. S tím, že na úvod ještě řeknu jenom - vrátím se k tomu včerejšímu rozhodnutí o pevném hlasování. Mě celkem pobavilo vlastně zdůvodnění, které přednesl pan Jakob, proč máme hlasovat v 15 hodin, protože podle jeho názoru každý už mohl vystupovat 16 minut. To byla první část toho zdůvodnění v době, kdy tam svítilo nějakých 42 nebo 44 přihlášených, a potom on seznal, že už všechny argumenty padly, že se opakují, takže proč dál. Proč dál? Tak já se ho možná pokusím vyvést z omylu, určité argumenty, které řeknu, si myslím, že nepadly, ano, myslím si, že určitě ne. Ale pojďme k samotné podstatě.

Mé vystoupení bude mít v zásadě takové tři částí. První část je ústavněprávní rovina, to znamená korespondenční volba a ústavněprávní principy voleb, které máme zakotveny v ústavě či v Listině základních práv a svobod. V druhé části se dotknu trošku nějakých z mého pohledu technických problémů toho návrhu, jak byl zpracován, a potom na závěr přednesu trošku katastrofickou vizi, jak by to mohlo dopadnout, kdybychom skutečně i v běžných volbách opustili tyto základní principy, které si myslím, že opouštíme.

Takže první věc je ta ústavněprávní rovina. Už tady bylo několikrát řečeno, já to jenom zopakuji, že tak jak je ten zákon korespondenční volby navržen, si myslím, že odporuje třem základním ústavněprávním principům voleb. To znamená tajnost hlasování, svoboda hlasování, osobní výkon, respektive přímo - jak říkal pan Michálek - hlasování. To si myslím, že skutečně tento zákon je s tímto v rozporu.

Asi začnu vlastně tím principem tajnosti hlasování. Já nemůžu souhlasit úplně s tím, co říkal tady opakovaně pan poslanec Benda, který říkal, že tajnost hlasování se přece vztahuje jenom - že to je tajné ve vztahu ke státní moci nebo k veřejné moci. No, to si myslím, že tak úplně není, protože ty principy, které jsou v ústavě a v Listině, jsou potom naplňovány v prováděcích předpisech, ve volebních zákonech, a to pamatuje i na to, nejenom tajnost před tou veřejnou mocí, ale i tajnost před ovlivňováním v rámci - a jestli je to rodinné hlasování nebo skupinové hlasování. Přece proč zákon předpokládá, že tam máme tu plentu? A nejenom že máme, tam volič musí jít. Musí! Nenechají vás hodit lístek do urny, pokud nejdete za plentu nebo, jak se říká, prostor pro úpravu volebních lístků. Pokud by to byla jenom tajnost před tím státem, tak vám pošlou obálku, vy si doma tam hodíte něco, přijdete, hodíte do urny - plenta. Takže nesouhlasím s tím, že skutečně je to jenom tajnost před tou veřejnou mocí, je to i tajnost před možností ovlivňování. No, a pochopitelně, když volba není tajná nebo nemusí být tajná, tím pádem nemusí být ani svobodná. A už tady několikrát bylo řečeno o tom rodinném hlasování a tak dále.

A další, jestli je ta osobní volba nebo přímost - tady pan Michálek říkal několikrát, že u nás není možné volit v zastoupení. Jasné, není, nemáme takovou úpravu. Ale prosím vás, korespondenční hlasování, když si vyřídím plnou moc toho člověka, vyřídím mu všechny doklady k tomu a potom klidně můžu vlastně volit za něho ve smyslu, že tam dám do té obálky ty lístky, tak není to v zastoupení? A já nebudu polemizovat, jestli ta plná moc je na základě toho, že máme dobré vztahy, nebo ho přesvědčím anebo možná mu něco nabídnu za to. No, takže si myslím, že i toto je v rozporu. A on to říkal vlastně i jeden z předkladatelů, pan ministr Rakušan, když na úvod říkal, že tento návrh zaručuje zachování dostatečné tajnosti voleb. No, a to je právě to, ta dostatečná, jestli je úplná. My se rozhodujeme, jestli zachovat ústavní principy, anebo ulehčit. Já chápu, je to legitimní rozhodování, ale skutečně musíme se (na to?) podívat.

Takže závěr k těm ústavněprávním principům je, že skutečně podle mého názoru je to v rozporu a měli bychom se nad tím zamyslet.

Skutečně to chceme, aby byly volby jiné, než na které jsme byli zvyklí? Já netvrdím, že korespondenční nemůže být tajné a svobodné, ale ten zákon negarantuje, že to tak bude. Takže to je k ústavněprávním principům.

Teď k nějakým technickým záležitostem nebo technické problémy toho návrhu. Víte, tady diskutujeme už druhý týden a ještě jsme si neodpověděli na otázku, kdo může hlasovat, kdo může využít tu korespondenční volbu. Padaly tady různé od zastánců, teď říkali, kolik studentů je na Erasmu a tak dále, a tak dále. A kolegyně Mádlová se ptala na začátku, kdo tedy může, nikdo jí neodpověděl. Tak zkusíme podle toho textu zákona. Může ten, kdo se nahlásí do seznamu voličů zvláštního volebního okrsku, to je předpoklad. A potom si vyřídit pochopitelně doklady ke korespondenční volbě. A co je nutné, abych se zapsal? Buď jsem tam zapsaný dlouhodobě a jak se jednou zapíšu, tak pokud se neodhlásím, tak jsem tam. Anebo požádám o zápis. A doložím tam, mám doklad, doložím bydliště, zatím ten zákon počítá s tím, že to má být nějaký ověřený doklad o bydlišti. A potom se zapíšu a, potom už jenom požádám o dokumenty a můžu hlasovat.

No jo, ale neodpověděli jsme si na otázku: Je to krátkodobý pobyt? Říkáte dovolená ne. Krátkodobý ne. Já nevím, co to je krátkodobý, přesně. Zkuste mi to definovat. Tak zkusme se podívat do právních předpisů. Pochopili jsme, že podmínkou je bydliště v tom zahraničí ve zvláštním volebním okrsku. A co to je vlastně bydliště? Tak se podíváme do občanského zákoníku § 80, který říká: Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje, s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností, trvale.

Takový úmysl musí vyplývat z jeho prohlášení nebo okolnosti případu. Žít tam trvale.

Já mám určité pochybnosti, jestli někdo je například na Erasmu, já nevím, jestli to trvat tři měsíce, čtyři měsíce a bydlí někde na kolejích, že tam chce žít trvale. Nebo někdo pracuje na nějaké ropné věži někde v Norsku. Já nepředpokládám, že by tam chtěl žít trvale. A já nevím, jak vůbec postupují zastupitelské úřady při zápisu. Takže my tady řešíme kdejaký detail, ale nevyřešili jsme si základní záležitost, kdo vlastně může. A ten zákon to neřeší explicitně, novela to neřeší, odkazuje. A pokud vycházíme z toho, že je to bydliště, tak to má být trvalé bydliště.

Teď do toho... (Obrací se na předsedajícího.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, počítám s tím automaticky, přepnu na dalších 10 minut.

Poslanec Milan Feranec: A teď do toho minulý týden vznikla na sociálních sítích taková debata, že trvalé bydliště se nebude prokazovat listinou, stačí čestné prohlášení. Říkala to paní předsedkyně Sněmovny. Jo, fajn, dobře. Pokud by se to stalo a já se ptám, když já prohlásím, že moje bydliště, že chci trvale žít - a lidi jsou různí - a prohlásím, že hodlám žít - příklad - na páté větvi desátého baobabu vlevo od indiánského pohřebiště. Například. Nebo někde jsem arabských zemích, tak napíši, že jsem za desátou dunou od oázy. Ony ty duny jako různě vznikají a zanikají. Takže mě by zajímalo potom, jak k těmto, jak by k tomu přistupoval ten zastupitelský úřad? To by mě celkem zajímalo, jak k tomu bude přistupovat.

Jedna věc je, že jasně, on chce doklad zatím. Když to bude čestné prohlášení, tak prohlásím cokoliv. Takže je to určitý problém, takže trošku ta bída naší debaty spočívá v tom, že řešíme kdeco, ale nevyřešili jsme si základní otázku, ani nikdo z předkladatelů, ale možná někdo vystoupí a řekne, sedí tady pan předkladatel, jasné, že si myslí to a to. Ale potom bych chtěl vědět, z jakého právního předpisu to vyplývá.

Takže to je jeden z technických problémů. A potom pochopitelně ohledně ten proces je celkem komplikovaný, té korespondenční volby. Jsem už zapsaný, to je v pořádku. Teď si požádám, píšu jeden dopis, nechám si ověřit podpis. V různých zemích se ověřuje různě, někde mi možná ověří na řidičák a tak dále, a tak dále. Neznám přesně úpravu v různých možných státech. Potom to poštou sem ke mně, potom zase zpátky. Těch možností, jak tu tajnost, tu (nesrozumitelné) osobnosti změnit, je strašně moc. Já si myslím, že se vystavujeme příliš velkým, velkým rizikům. A pochopitelně ještě dotaz, předkladatelé mi asi odpoví, u toho bydliště. Co osoby kočující? Já nevím, kolik občanů Česka žije u beduínu, někde. Možná jo.

Nevím, ale to jsou různé technické záležitosti.

A ještě jednu věc řeknu ke stanovením zmocnění Ministra zahraničních věcí ke zmocnění vyhlásit územní obvody, kde budou korespondenční volby. Zákon říká jasně zmocnění, že se přihlédne, že vychází z dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území. Ale pan ministr Lipavský to včera trošku podle mě posunul, protože on říkal, že bude vycházet z dostupnosti a finanční náročnosti. Budeme rozhodovat, jestli lze hlasovat podle toho, kolik tam stojí poštovní známka? On to trošku posunul, tak já doufám, že to vysvětlí.

Takže já jsem řekl nějaké ústavní principy. A teď technické problémy. A teď poslední mého vystoupení. Představme si, že bychom ty základní principy, tajnost, svoboda, osobní nebo přímost vyloučili nebo neumožňovali u běžného hlasování. Jak by to asi vypadalo? A teď vám řeknu krátký příběh, to stihnu za těch pět minut, jak by to mohlo vypadat.

Je to trošku fikce, ale vychází z toho, že opustíme tyto tři základní principy. Upozorňuji, že to, co budu říkat, podoba s žijícími osobami je čistě náhodná. Takže opustili jsme tyto principy ve standardní volbě, je podzim 2025, sněmovní volby. Byla vyhrocená volební kampaň, to je úplně jasné. Koalice SPOLU vytáhla heslo, že buď budou všichni volit spolu, nebo všichni skončíme za Uralem někde. Kalouskova Strana rozpočtové odpovědnosti rozeslala všem obyvatelům složenky. Akorát už ne těch 120 000 z roku 2010, ale asi 330 aktuálně na obyvatele. STAN změnil popáté logo a jeho členové tvrdí, že Dozimetr je přístroj na měření teploty, tlaku, rosného bodu a že Slepičák je postavička z pohádky. Jo? Ok. Piráti vyzývají voliče, aby je zase pustili na ně, to je na ty, proti kterým byli původně, potom byli s nimi a teď jsou zase proti nim. (Potlesk zleva.)

Takže extrémní kampaň, vyhrocená, všichni čekají, jak to dopadne. No, Evropská komise avizuje, že v případě výhry populistů, extremistů se bude muset zamyslet nad stavem právního státu v České republice. Tak a v této atmosféře - je pátek, začaly volby, 15.00, přichází do volební místnosti pan Novák. Dobrý den, já jsem Josef Novák, přišel jsem volit. Tady mám (identifikační?) lístek, mám úřední obálku, takže ji háži do urny. No, počkejte, počkejte, musíte prokázat svoji totožnost. Nemusím. A (nesrozumitelné) musím. Nemůžete mě diskriminovat. Říkají to v televizi, (členové?) komise se dívají po sobě, krčí rameny, mávnou rukou, co už s ní máme dělat. Dobře. 17 00, pan Novák přichází znovu.

Málem jsem zapomněl, ještě vám dalších devět obálek s hlasy, (nesrozumitelné) lístků. A za koho volíte? Nemáte přece devět hlasů. No, to je za manželku, naše rodiče, prarodiče - a prarodiče už jsou starší, špatně vidí, špatně slyší, tak jsem (to vyplnil?) za ně. Ale volba by měla být tajná, svobodná. Jasně, že je svobodná a tajná - a my v rodině nemáme žádné tajnosti. Dobře. Odvolí. 20.00. Pan Novák je zde opět. Hlava děravá, mám zde ještě dalších čtyřicet hlasů. Kdo je to tentokrát? No, přece zaměstnanci mojí firmy, dokonce mě o to požádali. Tady můžu - ještě ze seznamu: Fiala, Rakušan, Jurečka, Pekarová Adamová, Bartoš, Benda, Michálek, Cogan, Dufek, Jakob a další, další.

A kolik těch zaměstnanců vlastně máte? No, čtyřicet - těch pět, kteří se vzpouzeli a nechtějí mi dát plnou moc k volbě, ti už nejsou moji zaměstnanci, stejně to byli nějací dezoláti, lůza a kdo ví, jestli to nebyli čínští nebo ruští agenti - všude to říkají, bacha na ně, na ty agenty. A všichni vám dali plnou moc k volbám jen tak svobodně? Jistěže svobodně - jasný, že jsem dal nějaké mimořádné prémie - ale svobodně.

A jak víte, jak by volili osobně oni? To vím naprosto přesně - oni k volbám vůbec nechodí, jsou to trošku troubové, je zajímá akorát pivečko, rumíček, fotbálek - a co je dobré pro majitele firmy, je dobré i pro jeho zaměstnance. Odvolí. Na odchodu říká - prosím vás, tady tu urnu, jak máte, měli byste si ji zvětšit. Říkal mi kolega, že přijde zítra volit, on má inkasní agenturu, má tam asi 15 tisíc dlužníků, s nimi se nějak domluví, pár tisíc hlasů přinese. To se vám tam nevejde, to si radši dejte větší. Předseda volební komise to pozoruje a říká - přátelé, to už můžeme jít rovnou do hospody. Někdo, to sem naháže, stejně jsme tady zbyteční. Necháme otevřeno, v sobotu (se) sem vrátíme - a co tam sem naházeli, to spočítáme nebo odhadneme. A za všeobecného souhlasu okrskové volební komise společně odchází do blízké hospody.

Takže to je příběh - nějaký, možná trošku ad absurdum - co skutečně by mohlo nastat, pokud fakt opustíme ty tři základní ústavní principy. Možná se nám to zdá přitažené za vlasy. Já jenom říkám, že to - a měli by i zákonodárci přemýšlet (důrazně) o důsledcích svých rozhodnutí.

Takže závěrem. Určitě jsou tady pochybnosti o tom, jestli je to ústavní, určitě jsou tam technické problémy toho návrhu, ale vy pochopitelně to prosadíte, protože to chcete prosadit. OK, ale buďte alespoň féroví a změňte s tím i ústavu. A klidně ten článek 18 Ústavy, který mluví o volbě svobodné tajné, doplňte, pokud pětikoalice nerozhodla jinak. (Předsedající: Čas.) Nebo nějak to doplňte. Takže to by bylo fér. Děkuji vám. (Potlesk v sále.)