Změnil se také můj osobní pohled. O ODS jsem často psal jako politolog, nyní stojím v jejím čele. Nebýt politické krize loňského roku, nejspíše bych dělal něco jiného. Mnoho lidí mi klade otázky, zda lze ODS zachránit a proč se angažuji ve straně s tolika problémy.

Občanští demokraté udělali v posledních letech několik chyb. Nedokázali dobře vysvětlovat svoji politiku, nehájili důsledně zájmy svých voličů, „státotvorností“ popírali svá ideová východiska a dopustili, aby ekonomické cíle jednotlivců občas ovládly politiku. Žádná jiná strana ale za své chyby nezaplatila tolik. Během pouhých 7 let zůstalo z 35 % voličů necelých 8 %. ODS svá selhání otevřeně pojmenovala a vydala se na cestu obnovy. Zvolili jsme nové vedení, zbavili jsme se podivných členů, změnili organizaci strany, jsme efektivnější, otevřenější, bližší občanům. Některým kritikům to nestačí, protože do pádu ODS promítají své osobní zklamání a selhání. Nikdo nás ale nebude volit kvůli dobré sebereflexi. Voliči se k nám vrátí jen tehdy, když jim nabídneme dobrou politiku. Poškozená pověst a narušená důvěra se překonávají těžko. A přesto zápas, který v čele ODS vedu, má smysl. Nejen kvůli ODS samé, ale kvůli budoucnosti české společnosti.

Občanští demokraté mají významný podíl na naší úspěšné cestě ke standardní demokracii s dobrou kvalitou života. Podléháme však (nikoli poprvé) špatné náladě. Nechali jsme si namluvit, že se nám nedaří, že špatně hospodaříme, že máme nekvalitní školy, kolabující zdravotnictví, a že jsme zkorumpovaní od nejmenší obce až po Hrad. Nepotvrzují to ale fakta a srovnání s jinými zeměmi. V čem opravdu selháváme, je sebedůvěra a hrdost. Společenské deprese se musíme zbavit, jinak nás ochromí a špatně se mít opravdu začneme. Hodnoty a výsledky naší společnosti musíme chránit a posilovat. Přišel jsem do politiky proto, abych s ODS nabídl vizi prosperující České republiky se svobodnými a odpovědnými občany, kteří se nebojí své budoucnosti.

Některé skutečnosti a výzvy jsou si i po dvou desetiletích překvapivě podobné. V roce 1991 začínala ODS s 18 tis. členy, nyní jich máme znovu 18 tisíc. Na vrcholu politické moci v roce 2008-09 měla ODS přes 30 tis. členů. Zůstali ti, kteří – stejně jako v roce 1991 – nečekají od politiky primárně vlastní prospěch, ale sdílejí podobnou představu o společnosti. A z tohoto důvodů se k nám v posledních měsících hlásí mnoho nových zájemců o členství.

ODS vznikla z Občanského fóra s přesvědčením, že nelze dělat demokratickou politiku bez politických stran. Dnes vedeme stejný zápas, tentokrát politikou znechucená společnost věří manažerské antipolitice a protestním hnutím. V nich ale není záruka pevnosti názorů a odpovědné politiky. ODS se nestydí za politiku, jen ta chrání demokracii a zájmy občanů.

A stejně jako na počátku 90. let znovu bojujeme o svobodu. Neohrožuje nás jeden jasný nepřítel, ale individuální svoboda je omezována byrokracií, kontrolami, hloupými reformami, bruselskými i národními regulacemi. Přehnaná politická korektnost či zdánlivá transparentnost mají opačný efekt. Společnost prostupuje nedůvěra, instituce fungují hůře, veřejné zakázky se nedají vysoutěžit, v právu a daních se nedá vyznat, pro samou byrokracii už nemůžeme věnovat dost času podnikání, učení nebo léčení. Práce se přestává vyplácet, přebujelý sociální systém a zvyšující se cena práce ohrožuje ty, kteří chtějí být aktivní. To musíme změnit.

Nenechejme si namluvit, že jsme špatní a nenechejme si vnutit recepty, které stejně nikde nefungují. Měřítkem dobré politiky musejí být zájmy České republiky. Takovou politiku přináší ODS. Jsme znovu připraveni bojovat za svobodné občany v prosperující zemi.

Text měl být po dohodě z minulého týdne publikován v dnešním vydání MF DNES. Publikován však překvapivě nebyl, došlo pouze k tendenčnímu využití jedné informace z textu.

prof. Petr Fiala
předseda strany