Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, mrzí mě, že je nás tady tak málo, protože jsem přesvědčen, že problematika cen energií je pro Českou republiku a bude do budoucna jednou z nejdůležitějších věcí a v současné době bohužel i fatální věcí. A teď musím říct, že (otáčí se) tady na pravé straně jsou jenom 4 poslanci, což mě mrzí a doufám, že to na interkomu tady ve Sněmovně budou slyšet. I já cítím samozřejmou povinnost vyjádřit se k problematice vysokých cen energií, protože jde o jednoznačně klíčové české národní ekonomické téma současnosti a pravděpodobně i budoucnosti. A je to hlavně strategické téma budoucnosti. Ostatně hovořím proto o těchto věcech nejen z tohoto místa často a cíleně. Dnes se pokusím říci to, co považuji za nejzásadnější. Budu mluvit konkrétně s odkazy na zdroje, aby nikdo nemohl říct, že jsou to pravdy, polopravdy nebo lži, přímo a tvrdě, protože situace to vyžaduje. Půjdu rovnou k věci a aktuálním záležitostem.

Jedním z důvodů, proč máme v Evropě v přepočtu na paritu kupní síly jedny z nejvyšších - ne-li úplně nejvyšší - ceny energií, ale i třeba telekomunikačních poplatků, mobilních dat, ale koneckonců i ceny potravin, je absence silné institucionální kontroly a cenové regulace těchto monopolních, oligopolních či svým charakterem kartelových odvětví, která tvrdí, že nejsou kartelová, ale vypadají tak nebo se tak přímo tváří, protože o čistě tržním a konkurenčním prostředí v těchto odvětvích nelze hovořit ani náhodou. A úřady, které mají chránit zájmy spotřebitelů a státu proti zneužívání této situace dodavateli, prodejci či poskytovateli těchto komodit, nefungují dobře, i proto, že z podstaty věci budou vždy tahat za kratší konec provazu, protože stojí proti mnohem, mnohem silnějšímu soupeři. Silnějšímu finančně, mediálně i vlivově.

Soupeři, který hraje na hraně zákona, často i za ní. Je to část boje s větrnými mlýny, boj proti nadnárodním gigantům, kteří země, kde působí, vysávají, privatizují veškeré zisky a své ztráty přenášejí na tyto státy a jejich občany. Já myslím, že všichni, kdo teď slyší tu větu, tak si dokážou přesně představit, o čem tady mluvím. To musíme změnit. Stát se musí důrazně přihlásit o svá práva a hájit je, musí hájit své národní ekonomické zájmy, protože tady se nehraje o nic menšího než o naši budoucí prosperitu a možná i o naši samotnou budoucí existenci jako suverénního státu.

Co se týče plánovaného skokového zdražování regulované složky cen energií, ani tady nesmí stát a vláda strkat hlavu do písku a říkat: já nic, to přece nezávislý regulátor. I proto, že jde opět o monopolní prostředí. V distribuci elektřiny ani plynu neexistuje žádná konkurence, proto musí Energetický regulační úřad o to důrazněji regulovat cenu distribuce. Hlavně důkladně hlídat, aby zde ceny odpovídaly skutečným nákladům, a vláda zde nesmí strkat hlavu do písku. Energetický expert hnutí SPD Ivan Noveský pochybuje o tom, že Energetický regulační úřad skutečně důsledně hlídá oprávněnost nákladů provozovatelů sítí. Některé jejich investice jsou podle něho příliš předražené, a proto jsou poplatky za distribuci či služby energetické přenosové soustavy zbytečně vysoké. Jde o člověka, který se v oblasti distribuce energií pohyboval v nejvyšších manažerských pozicích 45 let. Jsem přesvědčen, že přesně ví, o čem mluví. V hnutí SPD dlouhodobě říkáme, stát v současné kritické situaci prostě musí převzít plnou odpovědnost za cenotvorbu elektřiny v celém jejím rozsahu. Jsme jediní v Evropě, kteří to bohužel dodnes nedělají. Vláda, potažmo stát, musí klíčové kontrolní a regulatorní instituce zásadně posílit a musí jim být všestranně pevnou oporou, jinak bude skutečně zle.

Podle Svazu průmyslu a dopravy, ale nejen podle něj, ohrožuje drahá energie naši konkurenceschopnost. Potíže oceláren, skláren, chemiček či výrobců stavebních hmot mohou srážet celou českou ekonomiku, což následně dopadne samozřejmě i na domácnosti. V mimořádné situaci musí vláda sáhnout k mimořádným řešením, samozřejmě v mezích platných zákonů. Jak říká náš energetický expert Ivan Noveský, stát nyní může či spíše musí regulovat ceny elektřiny podle zákona o cenách. Ten takový zásah výslovně připouští, a to za mimořádné tržní situace nebo při omezení hospodářské soutěže. Obojí je v případě evropského trhu s elektřinou naplněno. I po započtení nesmyslné antiekologické bruselské daně v podobě emisních povolenek nemůže koncová cena elektřiny pro domácnosti překročit 4 koruny za kilowattu. Vláda rovněž brutálně selhala ohledně vyjednávání hrazení kompenzací vysokých cen elektřiny spotřebitelům z prostředků Modernizačního fondu, který je součástí rozpočtu Státního fondu životního prostředí spravovaného příslušným rezortním ministerstvem, tedy Ministerstvem životního prostředí vedeného lidovci.