Velkému vlasteneckému knězi by z dnešních lidovců bylo zle. U příležitosti svátku svatého Vavřince si připomínáme slavnou a velmi dojímavou řeč českého národoveckého kněze a lidoveckého poslance Bohumila Staška, kterou pronesl v srpnu 1939 v době okupace nacistickým Německem a kvůli které byl pak po zbytek války v koncentračním táboře, v němž přišel o oko. Prosazoval v ní národní hrdost, vlastenectví a tradiční křesťanské hodnoty českého národa a pronesl i přísahu věrnosti našemu národu.

„Co slíbíme a řekneme své matce české? Slibme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým a všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme a až do posledního tlukotu srdce milovati budeme. Přísahati budeme, že svou prací, svorností, národní jednotou a životem řízeným podle zásad křesťanské morálky postavíme opět vlast svou na onen stupeň cti, blahobytu a slávy, jakou prožívala v nejslavnější své minulosti,“ řekl v přísaze.

Z dnešních kolaborantských vlastizrádných lidovců, jako jsou Bělobrádek či Herman, kteří se vlísávají do přízně pohrobků nacistických Němců (Sudetoněmecký landmanšaft má nacistické kořeny), by mu bylo doslova zle.

Stašek byl například společně s národním demokratem Ladislavem Rašínem i ve Výboru na obranu republiky, který v roce 1938 odmítal kapitulovat před nacistickým Německem a v této věci několikrát intervenoval u prezidenta Beneše. Po druhé světové válce ač jako velký antikomunista silně ocenil roli Sovětského svazu při porážce nacistického Německa. Měl podobný postoj jako velký francouzský patriot Charles de Gaulle, který byl sice antikomunista, ale k Rusku měl pozitivní vztah.

Jsem rád, že k tradici Bohumila Staška se hlásí i kardinál Dominik Duka, který u příležitosti výročí sloužil na Svatém Vavřinečku u Domažlic mši. Rovněž jsem rád, že pro kardinála Duku slova vlastenectví a národ nejsou sprostými slovy.

Chtěl bych z opravdu krásného projevu Bohumila Staška připomenout aspoň několik pasáží, které jsou v mnohém aktuální i dnes.