Včera skončilo několikadenní plénum Evropského parlamentu ve Štrasburku.  Bylo slyšet mnoho bodů,  které se přímo nedotýkají běžných občanů,  snad mě zaujaly dnešní dopolední body debaty o porušování lidských práv a roli justice v dodržování zákona.  To by bylo o čem mluvit v souvislosti s ČR, pokud bych v EP již seděl já a měl tu pravomoc.  Ovšem parlament řešil přepravu zvířat a také situaci v Čečně,  Zimbabwe a postavení žen v Saudské Arábii.  Škoda,  že naši současní poslanci  mlčeli o dvou milionech chudých osob v důsledku špatných českých zákonech o exekucích,  které  české vlády podporují a chrání je od roku 2001.  Samozřejmě nesměla v debatě chybět zmínka o „právech intersexuálních lidí“.  Až takové věci řeší Evropský parlament,  i když si uvědomujeme ekonomická, ale i morální rizika, která nám v EU vznikají,  poslanci EP řeší tyhle „problémy“.   Jde o to,  kdo konkrétně v EP sedí a navrhuje vše, co odtud přichází.  Snad se to po letošních květnových volbách změní a volit přijdou i Češi.  

Samozřejmě mi neunikly ani starší spisy, zejména změna jednacího řádu, kde jde především o různá omezení, z nichž vybírám  Návrh usnesení podle článku 133 kde se píše:  „Každý poslanec může předložit jeden návrh usnesení měsíčně.“  I když se dá pochopit počet členů Evropského parlamentu, tak podobná omezení mi připadají poněkud nebezpečná.  A to stejně jako kapitola „Chování poslanců“ (nový čl. 11 odst. 3 a články 165 a 166)   „Byla zpřesněna ustanovení o tom, že předseda může poslancům uložit sankce, pokud se uchýlí k hanlivým, rasistickým nebo xenofobním výrokům nebo se budou chovat způsobem, který narušuje parlamentní činnost.  Rozšířilo se také spektrum okamžitých opatření a sankcí, které mohou být poslancům uloženy v případě porušení norem chování (např. zákaz zastupovat EP navenek v delegacích, na interinstitucionálních jednáních apod. či omezení práva na přístup k utajovaným informacím), a sankce byly zpřísněny.“ 

Samozřejmě nikdo nepodporuje rasistické výroky,  ale víme,  až jaké nesmysly mohou být považovány za verbální rasový útok a zakazovat poslanci Evropského parlamentu zastupovat  EP navenek v delegacích,  na interinstitucionálních jednáních apod. či omezení práva na přístup k utajovaným informacím,  mi připadá opět Orwellovsky.  Proniká už i sem sprostota cenzury,  i v Evropském parlamentu už začíná omezování svobody slova a cenzura poslanců,  což je velmi nebezpečné.  Dá se to snadno zneužít proti komukoliv, kdo je nepohodlný a nezapadá do „bandy“,  jednoduše se mu zakáže vystupovat, zastupovat na jednáních a jinak omezovat a zdůvodní se to prostě pouhým výrokem,  či jediným vyřčeným slovem.  Poněkud nám to koliduje například s poslaneckou imunitou v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky,  kde není možné trestně stíhat poslance,  za jeho výrok při jednání PS PČR.  Pokud budeme omezovat slovo na základě vykonstruovaných „rasových útoků“,  pak v kontextu s omezením počtu návrhů usnesení na jeden měsíc a jednoho poslance se může stát, že někteří poslanci se k výkonu svého mandátu ani nedostanou.

Parlament přestává být parlamentem a demokracie demokracií.  Ta se nahrazuje falešnou péčí a body o ochraně zvířat při přepravě a provokativně hned vedle toho bodem o postavení žen v Saudské Arábii.

Když čtu všechny výstupy z EP,  je mi jasné,  že se řeší irelevantní věci,  a to teď nenarážím na ochranu zvířat,  a neřeší se věci podstatné,  tedy skutečnost,  že Evropa je plná arabských imigrantů s pěti a více dětmi,  kteří přišli ve statisícových počtech do EU v průběhu pouhých posledních pár let. Žádná jiná národnost,  žádní jiní reprezentanti nějakého jiného náboženství,  nezaplavili  Evropu v posledních letech ani z desetiny ve srovnání s arabskými muslimy.  Zarážející na tom je,  že pocházejí z rizikových oblastí,  kde hrozí,  že se mnozí z nich zapojili k teroristickým buňkám,  které mají po čase atakovat evropské občany přímo v EU.  Rovněž mě zaráží, že na tato fakta upozorňují tajné služby a agentury jednotlivých zemí bijí na poplach, ale ani národní vlády, ani Evropský parlament toto nezajímá.  Ovšem řeší se odnímání pravomocí europoslancům,  pokud by v afektu napadli tu kterou národnost při svých debatách v plénu, které bývají často silně emotivní.

Co tedy Evropa chce a za koho na hřišti Evropské unie vlastně kope?  A není náhodou čas se zvednout a využít volebního práva každého občana a změnit obsazení našich českých 21 křesel v Evropském parlamentu za lidi, kteří budou vidět a slyšet a bojovat? 

(převzato z Profilu)