Letos na podzim kandiduji do Poslanecké sněmovny a samozřejmě mě zajímá i oblast zaměstnanosti, která je neoddělitelně spojena s ekonomikou státu.

Protože i já jsem za odpracovaných 26 let působil na různých pozicích, znám dobře problematiku zaměstnanců, ale i OSVČ a nezaměstnané osoby.

Proto si dovolím na základě vlastních zkušeností malé zamyšlení nad nedostatkem pracovních sil a také proto, že komunikuji s voliči – občany a ptám se jich na poměry v jejich zaměstnání a na to jak jsou spokojeni.

Nedá se jednoznačně říci, že by všude bylo špatně. Jsou u nás ”montovny” které jsou čisté, větrané, světlé a zaměstnanci mají k dispozici kávovary, bufet, kvalitní závodní stravování i nápoje, to vše dotované zaměstnavatelem. Mnozí si nestěžují ani na mzdy. Je to různé, pracoviště od pracoviště. Samozřejmě nejvíce člověku utkví v paměti momenty, které sám zažil a nebyly mu příjemné, či naopak.

Nakupujeme-li v některých řetězcových prodejnách, setkáváme  se s častými hlášeními o tom, že přijmou do svého týmu nové kolegy. Ovšem při dotazu u vedoucího prodejny se dozvíte, že jste příliš starý. Jindy zase tři prodavačky v té samé prodejně si postěžovaly na nevlídné zacházení a hlavně na nesnesitelné dvanáctihodinové šichty, kdy je třeba započíst cestu z práce a do práce, takže běžný zaměstnanec tak opustí byt v 6:00 ráno a přijde domů v 19:00 hodin večer i později. Na sprchu, jídlo a vyprání věcí má čas mezi sedmou večer až desátou večer, sotva se stihne i nějaký ten film v televizi. A ráno opět na autobus a dalších 12 hodin práce a u některých delší u jiných kratší dojezd do místa zaměstnání. Někdo má volné víkendy, jiný z charakteru povolání nemá. Lidé si tak velmi často postesknou nad tím, že ze života vlastně nic nemají, protože od tmy do tmy jsou v práci a na  nákup mají čas možná v sobotu, stejně tak na úklid domácnosti, praní atd. A co teprve rodiny s dětmi. Přesto se dvanáctihodinové směny zažily a lidé je přijali z nutnosti. Ovšem je toto ještě život?

Chápu, že svádí často některé osoby bez životních zkušeností, že to považují za normální, ovšem jde o lidské bytosti, které vnímají a prožívají, myslí. Z dálky se snadno hodnotí, že  kdo nemá na to, aby vydělával peníze sám, musí holt makat od nevidím do nevidím. Dobře se to mluví až do doby, než to sám zažiješ.

Pracoval jsem jako skladník, prodavač, ale i řidič, který jezdil velmi daleko každý týden pro zboží a pak jej rozvážel po obchodech. Doslova nemáte čas na osobní život. Vstával jsem už ve 4:00 ráno a vyjížděl tak, abych byl v deset dopoledne na místě, pak nakládal a kontroloval zboží a pak cesta zpět a rozvoz, faktury, reklamace, objednávky na příští den. Přijel jsem po 22:00 hodině a šel rovnou do sprchy a do postele, protože ráno jsem sice vstával na rozvoz později, nicméně opět celý den až do večera. Pivo s kamarády, nebo káva s kamarádkou jen v sobotu, pokud člověk měl čas a sílu.

Nechci omlouvat osoby, které úmyslně nepracují celý život, také jsem pracoval a také mě rozčilovalo, že někdo bere od státu peníze automaticky a zadarmo a já musím denně od tmy do tmy pracovat a mnohdy za nepříjemných podmínek, jindy za  lepších.

Ovšem zažil jsem i normální jevy, jako 8 hodinová pracovní doba a tehdy mi připadalo, že se lépe už nemohu mít, protože “osmička” uteče a člověk má čas si i něco nakoupit, těžko pak při 12 hodinových směnách, protože na cestě  do práce si nakoupit nemohu a zpět už je všude zavřeno.

Aniž bych tedy omlouval tzv. “nefachčenka” tak se přiznám, že se ani nedivím, že do montoven nikdo pracovat nechce, i když nabízí, podle úřadů práce, pěknou mzdu 25 000 korun. Ovšem hrubého. Mzda v České republice se udává vždy v hrubém, což je zavádějící, protože všechny lidi na celém světě zajímá kolik dostanu za tuto práci na ruku a to už je horší.

Když pomineme, že jde o sumu hrubě pod € 1000,- což je ve většině zemí minimální mzda, tak není nezajímavý fakt, co si za to koupím. V Brně nejsou byty 1+kk k sehnání. Prostě neseženete, maximálně předražené byty za nájem 10 000 Kč a více, včetně energií a bez internetu. Otázkou tedy je, proč má člověk pracovat, když to vyjde na stejno tzv. “na sociálce”. V mém věku už ani není rozhodující, zda chci práci, nedostanu ji, pokud je mi 53 let  a nemám VŠ vzdělání a mnohde ZTP průkaz. I kdybych ji dostal, pak z této mzdy sotva umí někdo vyžít, je-li sám. Živí-li děti, pak je to ještě horší. Pokud ke všemu přičteme, že v případě exekucí  de facto v ČR neexistuje nezabavitelné existenční minimum, pak je tu otázka, proč má  dva miliony osob v exekuci vůbec zapotřebí do nějaké práce chodit, když dluh v exekuci stále roste a i při srážkách se nezafixuje, jako v jiných zemích, ale roste dál o úroky. K tomu je třeba započíst českou specialitku, že vám srazí ze mzdy do výše nezabavitelné částky a zbytek pošlou na bankovní účet, kde je však jakákoliv částka zabavitelná, takže se snadno může stát, že pracujete měsíc a půl a nakonec nedostanete ani korunu a – už dlužíte za nájem a nemáte na jídlo a další splátky a počnou nové dluhy z nichž vyrostou nové exekuce. Je to chyba zákona? Je to záměr? Spíše to druhé.

Marksová, která pobírá plat za ministra práce a sociálních věcí, však tyto věci nikdy neřešila. V podstatě toho nikdy moc neřešila. Prohlásila, že za její vlády se nebude zvyšovat částka životního a existenčního minima. Toto si snad šetří až na období před volbami. A právě podle částky životního minima 3410 Kč se vypočítává nezabavitelné životní minimum. A protože se od ledna 2012 životní minimum nezměnilo, ale ceny stoupaly, je každý rok od roku chudší a chudší.

Vláda tlačí drsným způsobem na zaměstnavatele a navyšuje výši minimální mzdy. To proto, že mzda je zabavitelná a čím vyšší bude a čím déle se vládě podaří držet od roku 2012 částku životního minima na stejné úrovni, tím více vydělají soukromí exekutoři. Nic jiného za tím nehledejte, protože od roku 2001, kdy začal platit Exekuční řád, bylo v České republice nařízeno 7 milionů exekucí a denně jsou nařizovány bez soudního líčení další stovky exekucí za bagatelní sumy.

Pracovní síla se tedy uchyluje do šedé ekonomiky a trpí tím stát i občané. Pouhé gesto zvýšení minimální mzdy dnes už nikoho neočaruje, protože občané vědí, že jde pouze o navýšení příjmů soukromým exekutorům, nic víc.

Otázka je tedy, proč by někdo měl mít zájem o místo v montovně, kde bude pracovat od tmy do tmy a nebude z toho mít nic.

Pokud se nezvýší existenční minimum na 4 000 Kč a životní minimum na 6 000 Kč  a pokud nebude mít zaměstnanec zákonem chráněný účet proti exekuci v případě, že splácí, nebo je mu sráženo ze mzdy, pak se situace nezmění.

Nezmění  se ani tehdy, pokud se opět nevrátí staré osmihodinové směny, které navíc umožní zaměstnat více lidí na dvousměnný provoz a lidé budou mít čas na rodiny a sami sebe.

Pokud si nastuduji ceny amerického řetězce Walmart a rakouského Merkur a českého Tesco, pak přijdu na fakt, že při přepočtu reálné ceny Eura, tedy 25,50 Kč, jsou ceny spotřebního zboží a potravin nižší, nebo stejné v USA a v Rakousku, než v České republice. Ovšem v USA je minimální hodinová mzda například v D.C. a v Los Angeles 10,50 Dolarů na hodinu – minimální, nikoliv průměrná. Galon benzínu stojí kolem 3 Dolarů.

V době kdy lze vše najít na internetu, nebo si snadno kamkoliv zaletět, to občané již vědí a proto ten nezájem. Někdo to může nazvat leností, ale z obchodního hlediska opravdu nevidím jediný důvod, proč by měl mladý člověk po škole chodit do práce, když z toho nemá šanci utáhnout ani vlastní bydlení, natož pak pokud si na něj celé 4 roky studia nepočkají čtyři exekutoři s pokutami 2 až 4 roky starými a které do teď narostly do desetitisícových exekucí, které se na absolventa školy, nastupujícího do zaměstnání, zčistajasna snesou a mladý člověk má svoji první zkušenost s českou a nikde jinde nevídanou realitou: první výplata je fuč. Zákon sice umožňuje bankám jedenkrát vyplatit nešťastníkovi alespoň dvojnásobek 5 roků stejně nízkého životního minima 3410,- Kč, ale příští měsíc si musí zaměstnanec už domluvit výplatu v hotovosti, jinak bude dělat zadarmo, protože exekuce v ČR se mohou dělat všemi způsoby naráz.

Jedna věc je stav de  iure, druhá věc je stav de facto. Dle zákona by mělo ”něco” zaměstnanci zůstat, ale v praxi víme, že tomu tak není. A protože lze zabavit všechno kromě sociálních dávek,  přesunuje se nám populace tam a tak vláda místo aby měnila exekuční řád, vytlačuje zákonem  občany, kteří přežívají před exekutory na pracovní trh, kde na ně čekají exekutoři a jejich bezedné exekuce. Takto se vlastně jedná o otrokářský režim v centru Evropy v 21. století.

Na internetu existují stovky webů proti tomuto systému, lidé o tom hovoří na sociálních sítích, poslanci o tom vědí, ale nedělají nic, co by bylo logické a proto je logické, že berou úplatky od exekutorské lobby, která tento stav chce zachovat, protože je to prima byznys, který nikdy nekončí.

Jiný důvod není a ví to i policie, ovšem tu kontroluje tvůrce soukromého exekutora – vládní ČSSD.

A samozřejmě v kooperaci s opoziční ODS.

Je to tak prostě, přitom kdekoliv jinde by tato situace byla ošetřena tak, aby lidé pracovali a utráceli, ale v ČR je vše zcela jinak. Lidem se vnukne myšlenka, že  exelobby  je tak bohatá a silná, že to změnit  nejde a tak to pokračuje dál. Ovšem pravda je, že to změnit jde, ovšem pouze za předpokladu, že v parlamentu bude sedět taková osádka, na kterou exelobby vazbu nemá, tedy kompletní výměna všech stávajících poslanců, protože je pravděpodobné, že většina z nich nějaké výhody čerpá, jinak by zákony byly dávno stejné, jako v Rakousku, nebo kdekoliv jinde.

A tak dál posloucháme a čteme, že zaměstnavatelé zoufale čekají na zaměstnance a nikdo nepřichází. Jak líné je to naše české obyvatelstvo – popisují nás naši mocní při svých návštěvách v USA a EU. Jak nevděční jsou naši občané, stěžuje si ministryně práce a sociálních věcí. Snad už se brzy dočkáme vězení pro dlužníky, prvního už zastřelili. Možná budou i vězení pro osoby, které odmítnou práci nabídnutou úřadem práce. Možná by se mělo udělat oplocení kolem celé ČR, protože vnitřní podmínky pracovnímu lágru už odpovídají. Já mám však lepší návrh. Oploťme budovu vlády a obou parlamentů. Tak to bude jistější.

Česká republika ekonomicky padá a 155 soukromých exekutorů  si žije a ještě si stěžují, že mají za prodané domy v dražbách málo.

Prezidentka Exekutorské komory má otce kriminálníka, který je pravomocně odsouzen za podvodné milionové dluhy a ona sama nelegálně draží a podniká, ale nikdo s tím nic nemůže dělat. Když jsem psal stížnost na Ministerstvo spravedlnosti, dostalo se mi formulářové odpovědi, že ministerstvo s tím nemůže nic dělat. Otázka nač tedy  takové ministerstvo platíme? Fučíková dál vesele krade na pozici prezidentky Exekomory a lidé dřou a splácí, jiní prchají do ciziny, 1700 osob to ročně řeší sebevraždou, dle statistik.

A tak se vracím k větě “oploťme parlamenty a vládu i se soukromými exekutory” a bude vyřešeno 80% problémů této země, protože pokud se zamyslíme nad vším kde problémy vznikají, jsou to výše vyjmenované příčiny.