Práce na dohodu o provedení práce je v ČR velmi oblíbená, protože má jednoduchou administrativu a nižší zdanění u měsíční odměny do limitu. Práce na dohodu o provedení práce není ale výhodná  s ohledem na čerpání státního důchodu.

V České republice se topí statisíce až miliony lidí v mnohačetných exekucích, kde poplatky exekutorů a advokátů spolu s lichvářskými sankčními úroky 80% exekučně vymáhaných částek.  Jedna exekuce zaviní další platební neschopnost, protože ČR má přímo v zákoně zakotvenu možnost provádět exekuci všemi způsoby naráz.  

Zákon 120/2001 Sb. Exekuční řád říká v § 58 v odstavci (2) „Nepostačuje-li jeden ze způsobů provedení exekuce k uspokojení oprávněného, lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby.  K provedení exekuce více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby lze přistoupit současně nebo postupně.  Nebrání-li to účelu exekuce, provede se exekuce ukládající zaplacení peněžité částky postupně.“

Toto je, včetně lichvářských úroků a poplatků, ten podstatný rozdíl, mezi exekucemi v ČR a v demokratických a právních státech.  V ČR může naráz exekutor utnout příjmy a povinnému v exekuci nezůstane vůbec nic. Tedy nemá na jídlo a bydlení.  Existuje sice nezabavitelné minimum, to se ale řídí výší existenčního minima.

Zhruba desetina Čechů nevystačí s měsíčním příjmem a nečekané výdaje jsou pro ně velký problém. Jim jsou určeny sociální dávky, které vycházejí ze životního a existenčního minima. Ty se ovšem už sedm let navzdory zvyšujícím se cenám nezměnily a i poslední pokus ministerstva sociálních věcí na úpravu jejich výše vláda v pondělí smetla. Přesněji se měnilo životní minimum v lednu 2012 a ani letos se měnit nebude a to i když si Babišova vláda a celá Poslanecká sněmovna navýšila platy. Ovšem občanům nic.  Částka životního minima ale určuje i výši nezabavitelného minima v exekucích a zde se dostáváme k jádru problému, který do 20 let zcela položí Českou republiku a její populaci.  

Pokud všechna fakta shrneme,  pak se nám v zemi tvoří cca 2 miliony osob, kterým se nevyplatí pracovat,  protože dluhy jim rostou a do budoucna je nikdo nezaměstná,  pracují v šedé ekonomice a v době dosažení důchodového věku nedostanou ani korunu,  rozuměj v době,  kdy člověk nebude schopen pracovat fyzicky a bude se hůře pohybovat a přibudou mu nemoci a zdravotní omezení.  V té době skončí statisíce lidí na ulici, nebo v novodobých koncentračních táborech pro „socky“ a konec života budou v ČR mít ve společném pokoji třeba s bývalými kriminálníky a agresívními alkoholiky bez základních hygienických návyků a právního vědomí.

Ekonom Filip Pertold nedávno uvedl, že pokud by přišla nějaká krize, nejvíc dopadne na lidi v exekuci. Na firmy je totiž hozena administrativa spojená se srážkami a s výpočtem čisté mzdy, která jim může přijít na konto a vlastníci firem nechtějí zaměstnance, kvůli kterým se musí najímat další administrativní pracovník. Až se cyklus obrátí a bude víc nezaměstnaných, první, koho se budou firmy zbavovat, jsou lidé v exekuci, nebo je nebudou najímat.  Buď budou první na řadě, nebo nebudou schopni najít si práci.  Z pohledu trhu práce je zjevné, že by legislativa v souvislosti s exekucemi a insolvencí měla být natolik pružná, že by měla takového člověka co nejrychleji vrátit do produktivní činnosti. Jenže ona ho nechává na pomezí šedé ekonomiky. 

Když tito lidé totiž vydělají další korunu navíc,  tak v tom exekučním režimu mu ji stejně vezmou,  takže lidé v exekuci zřejmě částečně dělají načerno.  Má to špatný vliv na jejich kariéru a kromě bočních efektů sociálního a ekonomického vyloučení tím hlavně přicházíme o daňové příjmy.  Přesné propočty neznáme, ale náklady státu mohou jít do desítek miliard.  A zatím se tento problém plně neprojevuje díky tomu, že jsme v dobré fázi ekonomiky.  Tolik ekonom Pertold, který se specializuje se na ekonomii trhu práce a vzdělání a analýzy dopadů hospodářské a sociální politiky.  Působil na univerzitě v Berkeley,  Aarhuské univerzitě,  Illinoiské univerzitě a jako externí spolupracovník Světové banky.

Ovšem nemusím být ani špičkový ekonom, abych viděl ekonomicko – právní dopady současné a neřešené situace,  kterou vláda Agrofertu nebere vážně a také neřeší,  jako ji neřešila asociální vláda ČSSD a ODS před ní.

Co můžeme tedy očekávat?  Setrvání stavu a asi za 20 let totální kolaps ekonomiky a statisíce lidí na ulici,  agresivitu,  rozbíjení obchodů,  drancování,  sociální nepokoje,  krádeže,  nárůst nápadu trestné činnosti,  prudký nárůst vražd a zejména sebevražd,  ohavné sociální ubytovny,  plné okrádaných lidských trosek místními gangy.  

Vláda nic neřeší,  na poplach bijí vědci, aktivisté i politici a novináři  z USA i EU, ale českým politikům je to jedno.  Čeští občané píší stížnosti do zahraničí na Českou republiku celá léta a úřady se snaží věc zpět podstrčit aktuální české vládě,  která ovšem pokračuje v třicetiletém smrtícím trendu,  který podporuje bohatnutí velmi malé skupinky soukromých exekutorů a ta bohatne po miliardách, zatímco český občan ve stále vyšším počtu chudne a nemá na jídlo a nebude mít ani na bydlení,  až dosáhne věku,  kdy nebude moci pracovat ani na černo.  Možnosti lidského těla jsou omezené a kultivovaná společnost si toto uvědomuje a vlády demokratických států konají politiku profesionálně tak,  aby tyto situace v počátku neměly důvod vznikat.

Já sám na špatný systém exekucí upozorňuji od roku 2010, ale marně.  Ani kontakt na tehdejší politiky,  ani moje kandidatura do PS PČR se nedařila.  Moje návrhy změn Exekučního řádu a Občanského soudního řádu podat nemohu,  neboť jsem nebyl zvolen poslancem a tak je mohu jen psát na mém webu „Exekuce není byznys“ a v mé skupině na Facebooku „Stop soukromým exekutorům v ČR“,  ale vše je marné.  Což mě samotného překvapuje.  Protože bych čekal,  že lidé začnou myšlenku změn zákonů podporovat,  protože se jich to už dotýká osobně.   Skupina má jen 6000 členů a web navštívilo něco přes 200 000 lidí, ale to je jen informování veřejnosti.  Ti,  kterých se to netýká to nepochopí,  až v momentě,  kdy kvůli bagatelnímu dluhu jim exekutor zastaví veškeré příjmy a v jedné minutě bude z úspěšné OSVČ sociální troska bez koruny na jídlo a nájem byť i pokoje, tedy jen části bytu ve spolubydlení.

Ovšem i to jen po dobu, kdy člověk může „nějak“  pracovat,  ale je českou společností vylučován.  Až pracovat nebude moci,  pak je jasné,  co se stane,  ale stane se to v měřítku více,  než dvou milionů českých žebráků na ulici a zcela bez možnosti se nějak uživit,  bez bydlení a zdravotní péče a hygieny.

Pokud se zákony v ČR nepřizpůsobí zákonům v jiných zemích a exekuce nepřestane být jen  byznys, ale výkon spravedlnosti a pokud se nedá možnost dlužníkům pracovat a ponechat jim částku na bydlení a živobytí,  jak je tomu v Rakousku,  Švédsku i jinde,  tak nás čekají velmi kruté doby,  až současní a zatím práce schopní vyexekuovanci,  dosáhnou důchodového věku a skončí  těm více,  než 2 000 000 osobám veškeré příjmy.  Bude to sociální katastrofa,  kterou si dnešní Česko nedovede představit,  protože na ulici skončí každý,  kdo dnes pracuje na dohodu o provedení práce, nebo na černo, či vůbec  avšak díky českému specifickému a ojedinělému exekučnímu průmyslu nemůže jinak.

(převzato z Profilu)