Novela je uvedena jako Sněmovní tisk 545/0, část č. 1/10, Novela z. - občanský soudní řád.

Dne 9.7.2019 byl návrh Agrofertu zaslán poslancům a organizační výbor 10.7.2019 přikázal projednání paskvilu ústavně právnímu výboru Poslanecké sněmovny, kde zasedá JUDr. Blažek z ODS – manžel exekutorky JUDr. Aleny Blažkové. Určitě rozhodne nestranně a správně.

Některé pikantnosti nového návrhu cituji zde:

V § 289 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Ze sražených částek, které mají být vyplaceny povinnému, plátce mzdy odečte před jejich vyplacením paušálně stanovenou náhradu nákladů.“.

Tím je tedy popřeno právo na existenční minimum. I když náhrady zisků českých soukromých exekutorů dnes způsobují zaměstnavatelům břemeno, které je pak nutí nepřijímat do pracovního poměru vyexekuované osoby, je toto břemeno hozeno na povinného a o to se zkrátí jeho zákonné nároky na minimální nezabavitelnou částku na živobytí.  Povinný tak bude mít méně o obchodní marži soukromého exekutora. Ten je totiž v Česku prioritou, nikoliv účastníci sporu.  

Nedosáhne se tak existenčního minima, které je již dnes nedostačující. Částka životního minima, dle kterého se nezabavitelná částka vypočítává, je stejná od ledna 2012.

Ve srovnání s nezabavitelným minimem v zemích EU je to české zcela bezúčelné a nestačí ani na krytí týdenních nákladů bydlení a stravování, dopravy a telefonování povinného. I povinný je bezúhonným občanem České republiky. Ovšem je k němu takto přistupováno, jako k bezprávnému subjektu a bez nároku na jídlo a nocleh, bez nároku na soudobou kulturu života, bydlení a dostatečné a zdravé stravování. Dluh činí z občana odsouzence k trestu smrti, kde tento trest probíhá celá léta po dobu srážení výdělků soukromých exekutorů a pak i jistiny dluhu a také gigantických úroků, které jsou v jiných zemích světa považovány jejich zákony za trestný čin lichvy. Ne tak v ČR.

Návrh dále pokračuje ve stejném duchu:

V § 279 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Paušálně stanovená náhrada nákladů plátce mzdy se uspokojuje před všemi ostatními pohledávkami z první třetiny.“.

Opět tu nezpochybňuji nevýhodu zaměstnavatelů v případě zaměstnávání exekuovaných, ale zákon jasně ukazuje priority. Věřitel – oprávněný,  je kdesi vzadu. První je vždy podnikatel v justici – soukromý exekutor a jeho nároky, druhý zaměstnavatel a až někde třetí věřitel – oprávněný. Osud dlužníka – povinného, ten tvůrce zákona nezajímá. Mnohdy dluh vznikl nezaviněním, či druhotnou platební neschopností vinou třetí osoby. Tvůrcům zákonů o toto nejde ani v řešení priorit v exekuci. Na prvním místě jsou náklady a pak zase náklady a exekutor musí dostat svůj zisk z justičního podnikání. Jde jen o ochranu zaměstnavatele na úkor práv povinného, který je krácen o náklady mzdového účetnictví, které je dražší u exekuovaných asi 2 milionů osob, než u zaměstnanců bez exekučních srážek.

Celý problém by byl vyřešen, pokud by Česko vyřadilo z podnikatelských činností exekutory. Jinak, pokud by jistá část justice byla odkomercionalizována. Čili pokud by výkon spravedlnosti nebyl kšeftem.

Dále bylo navrženo, že exekuce se zastaví v případě nemajetnosti po 3 letech i bez souhlasu oprávněného, ale nesouhlasí-li oprávněný se zastavením exekuce, exekutor exekuci nezastaví.

Jiným,i slovy - Nebude-li pršet, bude pršet.

Cituji:

V § 55 se doplňují odstavce 7 až 9, které znějí:

„(7) Exekutor zastaví i bez návrhu a souhlasu oprávněného exekuci, nedošlo-li v ní po dobu posledních 3 let ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a nebyl-li v ní po dobu posledních 3 let zjištěn či zajištěn žádný majetek postižitelný v exekuci, který by postačoval alespoň ke krytí nákladů exekuce. Exekutor exekuci nezastaví, složí-li oprávněný, který není zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce podle § 43b odst. 2, na výzvu exekutora další zálohu na náklady exekuce ve výši stanovené prováděcím právním předpisem (dále jen „další záloha“), nebo sdělí-li exekutorovi na jeho výzvu oprávněný, který je zproštěn od složení zálohy na náklady exekuce podle § 43b odst. 2, že nesouhlasí s tím, aby exekuce byla zastavena.

Bravo. To má hloubku myšlení českého ministra vlády a světových právních odborníků.

Groteska pokračuje dále:

V § 290 odstavec 1 zní:

„(1) Vyjde-li v řízení najevo, že povinný po dobu 2 let nepobírá mzdu, soud nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy zastaví. Nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy zastaví soud i tehdy, vyjde-li v řízení najevo, že povinný nepobíral po dobu 3 let mzdu alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny. Návrh na zastavení může podat i plátce mzdy.“.

Tedy slovy pozemšťana – pokud nebereš mzdu, sráží se ti ze mzdy, kterou nebereš dál, ale až za dva, popřípadě tři roky se srážky ze mzdy, kterou nebereš – zastaví. Překvapivé.

Pokud po třech letech zjistím, že dům, ve kterém jsem žil už neexistuje, přestanu v něm bydlet.

Co se děje v mezidobí? Bombarduje exekutor každý den zaměstnavatele a ptá se jej: „Vy už neplatíte pana X.Y?“ A zaměstnavatel odpoví: „Ne, už u nás nepracuje a tudíž nebere mzdu“. A druhý až 730. den se exekutor zeptá: „Vy už neplatíte pana X.Y?“ A zaměstnavatel opět vždy odpoví: „Ne, už u nás nepracuje a tudíž nebere mzdu“. A za to vše si účtuje desetitisíce korun. To jsou přece úkony a ty se musí zaplatit.

Dál jsem neměl sílu číst vládní návrh novely zákona a jsem zvědav, co na to soubor JUDrů v ústavně právním výboru.  

Karel Fleischer

Místopředseda SPR-RSČ

Admin skupiny na Facebooku STOP SOUKROMÝM EXEKUTORŮM V ČR

Admin webu EXEKUCE NENÍ BYZNYS

Převzato z profilu autora