Pročítám si komentáře článků o eurovolbách 2019 a ty jsou plné pesmimismu, který se ovšem nedá nechápat za dosavadní situace. Jak ale voliči, či nevoliči nakonec zareagují, není zatím zcela jasné. Některé závěry jsou předčasné a nelze předem vědět, jaké složení EP nakonec bude. Podobná situace je i ve státech, kde sice přijde k volbám mnohem silnější procento oprávněných voličů, na rozdíl od ČR, ale není jisté, zda dají hlas národním stranám, nebo servilním liberálům a socialistům, kteří podpoří současné trendy EU, tedy silně otevřenou a proimigrační politiku a zkázu Evropy a identity evropských národů. Ovšem vzhledem k událostem, které se v Evropě dějí se dá předpokládat i posun myšlení voličů, což bylo vidět na posílení některých národních stran v národních volbách, např. ve Švédsku.

Počítalo se, že po odchodu Spojeného království z EU by se měl počet poslanců EP snížit ze 751 na 705.

Zkusme se ale zamyslet nad možnostmi, které tu jsou a jsou využitelné k jednáním a kdo v EP bude nakonec působit.

Jistě nelze opomenout Visegrádskou skupinu, což je aliance čtyř států střední Evropy - Česka, Maďarska, Polska a Slovenska. Celkové počty poslanclů jmenovaných zemí jsou 21+21+52+14 tedy dohromady 108 poslanců, ovšem všech zastoupených stran v rámci každého státu. To ovšem nemusí být všechno. Podpora je možná všude, záleží opravdu na aktivitě voličů, kteří mají přirozený odpor proti přesídlování muslimů do EU.

Otázka je, jak se např. zachovají poslanci států Rumunsko 33 a Bulharsko 17, Chorvatsko 12, Slovinsko 8, Estonsko 7, Lotyšsko 8, Litva 11 a opět je tu faktor složení reprezentací těchto států. Nebudu počty jejich poslanců sčítat, protože nevím, koho si tyto státy zvolí. Zda protiimigrační zůstanou doma a volit půjdou liberálové. Tak to zatím vypadá jenom v Česku, ale zda to tak bude, nebo se lidé probudí, to nikdo neví.

Další otázkou je, jaké složení bude mít reprezentace Francie, Itálie, Řecka a Španělska, ale i Švédska, zda národní strany zlomí nadvládu liberálně-socialistické proimigrační skupiny politických stran. Odpor proti neoliberálnímu Macronovi ve Francii sílí. Ve Švédsku posilují Sverigedemokraterna, kteří se dají přirovnat k SPR-RSČ.

Velká neznámá je reakce českých voličů, kteří se ale zatím jeví jako nevoliči, čili vyhráli by v případě nevolení většiny menšinoví voliči ODS, ČSSD a ANO a samozřejmě Piráti, jejichž postoje jsou patrny již dnes v české PS PČR. Řada politiků doufá v probuzení alespoň části gigantické nevoličské základny v ČR. To je jistá naděje na změnu.

O spolupráci napříč státy a o politických frakcích se dá mluvit až v momentě, kdy budou známy počty poslanců, kteří jsou pro reformu EU a proti násilné a masové imigraci muslimů do EU.

I poté půjde hodně o jednání mezi zástupci těchto stran, států a frakcí a roli hrají i osobní aktivity a angažovanost europoslanců. Záleží na počtu předložených parlamentních zpráv a  počtu písemně vznesených dotazů a obecně i na účasti v plénu a výborech a dalších akcích a na osobní odvaze vystoupit proti určité části lobbistů a dosavadnímu směřování EU.

Nelze ale dopředu vylučovat možnost úspěchu, i když je to běh na hodně dlouhou trať, protože pravomoce europoslance jsou oproti národním parlamentům okleštěné, nikoliv však žádné. Europoslanec má nástroje, jak za využití frakcí a jednotlivců napříč státy, aby dosáhl jistých změn. Charakter práce Europarlamentu ale nedovoluje tak rychlé změny, jaké jsou možné v případě Poslanecké sněmovny ČR. Ovšem zahazovat naděje a přestat být aktivní by bylo chybou, zvláště pokud v Evropě pozorujeme sílící odpor proto socialistickým a neoliberálním stranám, které právě EU zničily přívalem muslimských uprchlíků a silnou imigrací z Afriky a Asie, která oslabuje vnitřní bezpečnost a ekonomiku jednotlivých států a jejich rozpočtů, ale současně i unie jako celku.

To si uvědomují snad i voliči, dle reakcí na sociálních sítích a také politici, jejichž rétorika se začala měnit a přiostřovat.

Je třeba však v každém případě i po zvolení se držet svého programu a být maximálně aktivní v rámci jednacího řádu Evropského parlamentu a působit všude, kam sahá pravomoc europoslance a to co nejaktivněji.

O některých stranách, které před volbami vedou tuto rétoriku je ale známo, že i přes jejich mandáty v národním parlamentu, nebo v Europarlamentu, nedělali nic a nebudou stejně dělat nic. Tedy volit současné strany je nesmysl, nepovede to ke změně, na kterou čekají celé národy a doufají, že se moloch pohne jiným směrem.

Doufám v probuzení vlasteneckých voličů v České republice a děkuji každému za důležitý preferenční hlas. Každý hlas rozhoduje ve volbách, ale i v Evropském parlamentu a toto je třeba mít na paměti právě nyní, pár dní před důležitými volbami, které poznamenají budoucí podobu Evropy i jednotlivých států.