Ale stát má mít něco, jako populační politiku. Sledovat nějaký rozumný, všeobecně prodiskutovaný a hlavně přiměřený cíl.

Z hlediska společenských postojů jsme na optimální cestě. Sociologická šetření říkají, že lidé si povětšinou přejí mít dvě děti, což je – jak známo – hladina tak zvané prosté reprodukce. (Přesněji: hladina prosté reprodukce se udává pro naše poměry někde mezi 2,09 až 2,14 dítěte na jednu ženu, ale nechme detaily stranou.) Prostá reprodukce znamená, že lidí (když vynecháme migraci) neubývá ani nepřibývá – klasická rodina jsou dva dospělí a dvě děti. Případy lidí, kteří děti mít nechtějí či nemohou, jsou statisticky vyrovnány rodinami s vyšším počtem potomků.

Jenže poslední číslo počtu dětí na jednu ženu není 2,14 a ani dvě rovné, ale pouhých 1,67 (a to se již za poslední roky pořádně zvedlo – viz dále). V čem tedy vězí, že i když společenský názor zní dvě děti, tak společenská realita je významně nižší?

Pro odpověď je dobré se podívat statistikám na zoubek. Poslední rok, kdy jsme se alespoň na dohled drželi prosté reprodukci, byl 1982 (2,00). V roce 1989 jsme byli na úrovni pod 1,9. Pád přinesly devadesáté roky. Snížená porodnost byla, alespoň částečně, přirozená – nové možnosti, svoboda, zcela jiný prostor pro vlastní kariéru a také ekonomické otřesy a pokles životní úrovně v počátcích ekonomické transformace přinesly prudký sestup až na hodnotu 1,13 dítěte na jednu ženu v roce 1999. Svoji roli hrálo i mimořádně špatné rozhodnutí Václava Klause st. a jeho asociálního ministra sociálních věcí Jindřicha Vodičky, že přídavky na děti nejsou nárokovou pomocí státu udržet porodnost, ale sociální dávkou (nedostupnou skoro nikomu mimo vyloučené lokality). Rušily se školky, rušily se jesle. Mít děti znamenalo mít rázem řadu problémů – především ekonomických, ale i logistických a dalších. A významnou roli hrála také krize po zhroucení koruny v roce 1997, která přinesla pád Klausovy vlády.

Nové tisíciletí začalo vzestupem, který vydržel od vlády Miloše Zemana přes další volební období a protáhl se až do roku 2008 (1,51 dítěte na jednu ženu). Skončil však ještě před tím, než se projevila světová finanční krize a období Topolánkových a Nečasových vlád bylo znovu ve znamení poklesu porodnosti. Obrat proběhl kolem roku 2013 a zatím vyvrcholil loňským rokem.