Ty v minulosti vznikaly souběžně se založením výrobního závodu, jehož nezbytnou součástí byli stálí zaměstnanci, které bylo nutné někde ubytovat.  Vzhledem k omezené katastrální rozloze se stavěly činžovní domy, které pokryly bytovou potřebu většího počtu lidí. A problém byl na světě! Charakteristické jsou pro tuto oblast obce kolem jednoho tisíce obyvatel.

Dnes v těchto domech zdařile kvete obchod s chudobou, a tak k problémovému žití přispívá i migrace nepřizpůsobivých obyvatel. Nelze zde vyčlenit bezdoplatkové obytné zóny, jelikož by došlo k diskriminaci slušných sociálně slabých občanů, kteří žijí ve stejných domech jako ti problémoví. Ukazuje se, že v některých případech nebyla privatizace veškerého bytového fondu úplně správnou cestou.

V takovýchto obcích je opravdu velmi složité přispívat ze strany úřadu k ochraně a bezpečnosti osob i majetku, dohlížet na dodržování pravidel občanského soužití a kontrolovat dodržování obecně závazných vyhlášek. Nelze efektivně střežit dodržování čistoty na veřejných prostranstvích  ani odhalovat přestupky, jejichž projednávání je v působnosti obce. Je velmi náročné se podílet na prevenci kriminality, a složité dohlížet na bezpečnost provozu na místních komunikacích.

Některé obce zkoušely tento problém řešit na vlastní pěst prostřednictvím bezpečnostní agentury. To se však příliš neosvědčilo. Platí zde přímá úměra - za málo peněz málo muziky. Pracovníci této agentury byli většinou fluktuanti s minimem autority a pravomocí.

Nabízí se tedy zdánlivě snadné řešení v souladu se zákonem č. 553/1991 Sb., o obecní policii, v platném znění § 3a, odst. 1 a 2:

„1) Obec nebo obce, které nezřídily obecní policii, mohou uzavřít s jinou obcí v témže vyšším územním samosprávném celku (kraji), která obecní policii zřídila, veřejnoprávní smlouvu, na jejímž základě bude obecní policie této obce vykonávat úkoly stanovené tímto nebo zvláštním zákonem na území obce nebo obcí, které obecní policii nezřídily a jsou smluvními stranami této smlouvy“.

(2) „Veřejnoprávní smlouva podle odstavce 1 vyžaduje ke svému uzavření nebo změně obsahu souhlas krajského úřadu. O udělení souhlasu rozhoduje krajský úřad v přenesené působnosti“.

Po nastudování této pasáže zákona by se mohlo zdát, že tím by se celá složitá záležitost vyřešila. Není to však tak jak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. V rámci jednání bezpečnostní komise Karlovarského kraje kde působím, jsem toto téma již nastínila a ráda bych jej dotáhla do úspěšného konce. Tím by se mohl vytvořit zdařilý precedent, který by byl využitelný pro ostatní obce, jež se nachází v podobně svízelné situaci. Z předběžného jednání je nám známo, že vedení Karlovarského kraje je nakloněno k řešení otázek bezpečnosti. Je tedy třeba hovořit o finančních možnostech a případné spoluúčasti nejen samotných obcí, ale i kraje a obce s rozšířenou působností. Jedná se minimálně o tyto dvě základní oblasti – mzdové a provozní náklady a pořízení služebního vozidla. Důležité je i nastavení základních pravidel mezi zainteresovanými osobami a jejich smluvní ukotvení. Nejmenším problémem by mělo být personální obsazení pozice strážníka. Média často uvádí, že je o tuto práci zájem.  Jsem přesvědčená, že pokud se doladí všechna pro a proti bude tento projekt fungovat ke spokojenosti všech. Pojďme raději předcházet příčinám, než řešit jejich důsledky.

Ing. Petra Gajičová, starostka Libavského Údolí, členka KV STAN Karlovarský kraj

Zdroj: starostove-nezavisli.cz