Srpnem má skončit dvacet let expanze a dočasného pobytu okupačních vojsk Spojených států v Afghánistánu. S jejich odchodem končí i intervence pomocných sborů NATO včetně Armády České republiky. Většina českých médií zmiňuje profesionalitu českých vojáků a hrdinství padlých, ale raději nepřipomínají nebo i přímo zamlčují, co se skutečně na tomto asijském válčišti dělo. Zdráhají se otevřeně pojmenovat to, co se provalilo i v samotných USA, tedy fakt, že o průběhu okupace a »úspěších« ve válce s afghánským odbojem a Tálibánem generalita a vládní představitelé veřejnosti soustavně lhali.

Ministr obrany Lubomír Metnar a prezident republiky Miloš Zeman se nechali slyšet, že by bylo dobré v Afghánistánu zůstat. Připomíná mně to švejkovské mávání berlí »Na Bělehrad... tuhle válku vyhrajeme«. Tragédií českých stratégů je, že na rozdíl od Haškova Švejka své volání po boji do konečného vítězství nad vzpurnými Afghánci myslí zcela vážně. Vládní ANO a ČSSD i strany české pravice bohužel tu válku považovaly za svou a pracovaly pro americké vítězství. Sami Američané, vojenská supervelmoc vyčerpávaná marnou snahou porazit svůj Tálibán, to ovšem nyní vidí jinak.
Podle agentury Reuters vydali Američané na válečné a okupační aktivity v zaostalém Afghánistánu přes dva biliony dolarů. Ta suma, jen pro srovnání, představuje v přepočtu polovinu amerických výdajů vynaložených na druhou světovou válku. Pár miliardami korun českých, servilní loajalitou a 14 padlými českými vojáky přispěly na jejich boj i nesoudné české vlády.

Výsledek dvacetileté vojenské přítomnosti USA v Afghánistánu a od roku 2003 i oficiální intervenční akce paktu NATO je ovšem katastrofální. Došlo k dalšímu zbídačení země. Od zahájení intervence vzrostla v zemi tradiční produkce opia a heroinu a pěstební plochy máku se znásobily. Žádný lepší zdroj obživy obyvatelstvu afghánského venkova totiž Spojené státy a pakt NATO nenabídly. Z výnosů a exportu drog se totiž vyzbrojoval a samofinancoval nejen Tálibán. Těžily z něj i narkoklany podporující proamerickou loutkovou vládu.

V důsledku válek vlny afghánských uprchlíků mířily vždy tradičně do okolních asijských zemí. V posledních dvou desetiletích se ale prchající Afghánci stále častěji dostávají i do Evropy. Ani po odchodu interventů tomu už nebude zřejmě jinak. Američané a jejich servilní spojenci včetně české vlády a pravice opět nenabízejí Afgháncům žádnou dobrou perspektivu. Orientují se na »afghanizaci« války a slibují, že budou dál dodávat zbraně i munici a cvičit vojáky Kábulu. Jen ten výcvik prý už ale bude probíhat mimo Afghánistán samotný, v zahraničí. Při servilitě české politické reprezentace nejspíše i v Česku.