Nechci předbíhat, ale možná už nastal čas na mé osobní zhodnocení nejsmutnějšího a nejhloupějšího výroku za rok 2024. Našla by se asi celá řada kandidátů, ale jelikož nechci nikomu zasahovat do komfortu svobody projevu, omezím si na ty, kteří "hlásají" za peníze nás všech.

Otakar Foltýn u mě nezvítězil známým výrokem o sviních, nýbrž výrokem méně známým, v mých očích však mnohem více vypovídajícím o jeho mentalitě.

Jako student historie jsem částečně rád za to, že mohu autenticky nasávat atmosféru závěru 40. let v Československu. Otakar Foltýn má velký talent. Jeho projevem před našimi zraky ožívají funkcionáři KSČ a budoucí hlavy tehdy neexistujícího Ministerstva informací. Plukovník svou zdařilou historickou rekonstrukci podtrhuje nejen identickými útočnými hesly, ale také vulgarismy a výrazem ve tváři.

Jako člověka mě to ale děsí. Výroky Otakara Foltýna nejsou underground. Objevují se ve velkých mainstreamových médiích a zasáhly (minimálně nadpisy) nižší milióny z nás. Přesto se žádný větší tlak k jeho odvolání zformovat nedokázal.

Moc si vážím práce těch, kteří si nebezpečí takové politiky uvědomují. Musím jmenovat Gabrielu Sedláčkovou a celý tým SOSP, stejně tak řadu novinářů.

Nemá však cenu si nalhávat, že Otakar Foltýn otřásl českou společností. Stejně malé množství lidí, kteří Foltýna kritizují, ho naopak opěvují a podporují. A drtivé většině národa (té většina, která rozhoduje volby) je to pak úplně jedno.

Přál bych si, aby podobné výroky vytvořily alespoň malou část předvolebních debat, bojím se však, že Nutella, tři svetry a TikTok budou většími "tahouny".

Mám však velkou naději, že už na podzim by pan plukovník mohl odtáhnout pryč a vzít s sebou celou nenávistnou kulturu novodobé cenzury a nenávisti.