Nedávno jsem si trochu utahovala z českých “vlastenců” (neplést s vlastenci), kterým musí jít hlava kolem z toho, že kamarád Putina, Lukašenko, láká do Běloruska migranty z Iráku, aby je posléze svážel na hranice s Litvou a Polskem. Tímto gestem “trestá” tyto země za to, že se mu postavily a nijak se ho nebojí.

Přitáhla jsem tím opět otázky, proč řeším Bělorusko (či doplňte libovolnou jinou zemi) a nezajímám se o Českou republiku. Přesně toto je ten důvod - až tady bude velká uprchlická krize, bude pozdě a všichni budou nadávat na Evropskou unii, že nic neudělala...

Tady ale přichází dobrá zpráva dne (nebo další hořká pilulka ke zkousnutí, záleží, co si myslíte o EU): Irák po tlaku Evropské unie ruší lety do Minsku, které zosnovaly agentury Lukašenka pod falešnými sliby, a své občany - kteří jsou teď bezprizorně na hranicích - přiveze zpátky do země. (více ZDE)

Říkám sice dobrá zpráva, taky bych ale chtěla připomenout svoje slova z minula - nejvíce je mi líto těch samotných lidí, se kterými si mocní hrají jako s loutkami. Přitom jsou to lidé z masa a kostí, lidé, kteří mají svoje sny a potřeby.