Ani s vládou, která trpí svými předvolebními nemocemi a nezvládnutými husarskými kousky, ani s opozicí, kde vadne souručenství pravicového bloku z nouze nazvaného SPOLU a kde roste vládní apetit Pirátů, kteří by sice ČR neřídili „jako firmu“, ale jejichž neumění řídit hlavní město vybízí k obavám a k hororovým představám budoucnosti.

Nejen deníky významného činovníka, dotační kauza, ale i aktuální výbuch Hamáčkovy moskevské aféry jaksi poodhalují, co je v Česku možné. Kladou i otázku nakolik lze věřit médiu například Seznam zprávy, či řadě investigativních novinářů pasujících se do role kriminalistů, vyšetřovatelů orgánů činných v trestním řízení. A že je možné i nemožné… Z toho útržku, co pravdou nepochybně bude, jsme se dozvěděli o účelovosti „humanitárního“ nasazení vládních exponentů v podobě sehnání vakcíny, které stejně skončily debaklem. Národ čeká na vakcinaci, která mohla přijít dříve a rychleji, kdyby  se deklarovaná odpovědnost a nezištná pracovitost staly skutečností.

Kruté je pak srovnání, že i některé rozvojové země, některé země třetího světa a dokonce země, které si nedávno prošly válkou, se mohou pochlubit větší mírou vakcinace a nízkým přírůstkem aktuálních nakažených covidem-19. Taková Kuba, která je hospodářsky postižena trvající blokádou, vyvinula svou vlastní vakcínu, kterou dokonce očkuje i turisty – a také hasí problémy kolabujících zdravotnických systémů „vyspělých“ kapitalistických zemí jako je tomu v Itálii.

Nabízí se úvaha, zda si vláda ze sehnání vakcíny chce udělat své PR. Jak údajně řekl Jan Hamáček, volební propad odvrátí ta strana, která proočkuje národ.  Pravicová opozice se zmohla leda na špionománii a šovinistickou rusofobii. Ani usnesení Poslanecké sněmovny a příslušných komisí ji nestačí. To nic nemění na skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení mohou jedině odpovědně prověřit skutečnou příčinu kauzy vrbětického výbuchu a tragického úmrtí dvou lidí. Tak i vytvořit právní rámec možného odškodnění osob i obcí a dát legitimní rámec diplomatické roztržce i podepřít suverenitu naší České republiky.

Mám tak pocit, že téma boje s Covidem 19 a vakcinace politickým tlakem ustupuje najednou do pozadí. A tak ostatní národy používají ve velkém třeba onu ruskou vakcínu (např. masivní objednávky rakouské či saské vlády) či čínskou vakcínu (např. řada arabských zemí). Válkou a sankcemi postižená Sýrie stihla proočkování a dokonce vyrábí u sebe doma vakcínu podle ruské receptury. Místo úvahy rychle řešit ochranu zdraví a životů celé populace naší země v Česku slyšíme leda sliby, ministři se mění jako apoštolové na orloji (tu a tam se objeví i Jidáš) a opozice hudruje svou starou antikomunistickou písničku.

Kdybych měl použít jízlivý vulgarismus, odpověděl bych otevřeně čtenáři na dotaz, kam zmizel národní zájem.

Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM a předseda OS ČMS