Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, budu stručný. Trošku navážu na slova kolegy Kaňkovského, který vás tady seznamoval s důvody, proč chceme strčit prstíček do té Pandořiny skříňky Zákoníku práce. Sice byla nějaká dohoda, ale skutečně my se touto problematikou zabýváme už několik let. Pan kolega Kaňkovský hovořil, že se jedná o nějakých 15 tis. osob, které dostávají tuto náhradu na ztrátě výdělku. A mezi nimi jsou 4 000 bývalých horníků, takže určitě tady zastupující ministr tuhle problematiku také zná, protože je z našeho regionu. A tito horníci, bývalí horníci, samozřejmě řeší řadu problémů. Pan kolega Kaňkovský neměl prostor zmínit všechny, ale my jsme spolu řešili problematiku zdravotních kontrol, kdy tito horníci byli nuceni každým rokem chodit na preventivní prohlídky. A v případě, že jim zjistili, že má vysoký tlak nebo cukrovku, tak jim ty renty chtěli vzít. To znamená, horníci se báli, z toho samozřejmě, vy jdete k lékaři, já mám taky syndrom bílého pláště, když vidím doktora, tak mám hned tlak 160 na 100, takže to je přirozená reakce. A to jsme nějakým způsobem pořešili s Ministerstvem průmyslu a obchodu, že dneska už tito lidé chodí co dva roky. A pan kolega Kaňkovský tohle dál řeší s lékaři, aby ty tabulky a vyjmenované obecné choroby se trošičku nechci říci slovo rozmělnily, ale aby se bral ohled na to, že dneska i s cukrovkou máme špičkové sportovce, že už je to choroba, která se dá celkem relativně dobře léčit.

My co se týče těch horníků, je tady jedna zásadní věc, a to taková, že horník rentista může být na Úřadu práce de facto do svých 65 let. V 65 letech mu ta náhrada končí a měl by odejít do starobního důchodu. Ale do toho starobního důchodu neodejde, pokud nemá v dnešní době odpracováno 35 let. To znamená, ten člověk sice řekne: Já nedožiju, ale zaplaťpánbůh řada horníků dožije a potom spadá do sociální sítě. To znamená, já jsem hledal společně s nimi takový instrument, který by těm horníkům umožnil pracovat. A oni chtějí pracovat. A byla ta situace, abych dal na nějakém příkladu, tzn. horník měl rentu 30 tis., šel dělat řidiče, vydělával 20 tis. Bohužel přišla krize, dali ho na Úřad práce, on si našel nové místo, ale za 14 tis. No a oni mu nedávali doplatek 30 tis. minus 14. Ale dávali mu doplatek 30 tis. minus 20 tis., tzn. ten výdělek, který si vydělával na tom bývalém pracovišti, než nastoupil na Úřad práce. A samozřejmě tito lidé to berou jako nespravedlnost, protože on za to nemůže. On nemůže za to, že byl propuštěn, že se dostal na Úřad práce. A pak má dvě možnosti. A to buď být na Úřadu práce, kde mu strhávají minimální mzdu a má jistotu, že, strhávají minimální mzdu, ale co my jsme udělali? My jsme udělali to, což je ten pozitivní krok, že jsme za dvě volební období minimální mzdu zvedli z 8 000 na dnešních 14 600. To znamená, my jsme těmhle lidem, sice malé skupině, jsme jim "uškodili", protože když si spočtete rozdíl 6 600 krát 12 měsíců, už se dostáváme na částku nějakých 60 000, samozřejmě ty náhrady jsou také valorizovány, ale berte to, že hovořím tady jenom v číslech.

My jsme se snažili v minulém období již řešit tuhle problematiku. Řešili jsme to v rámci novely zákona 181/2018, který měl řešit to, že horníkům nebo rentistům budeme strhávat rentu ve výši prvního nástupu resp. ve výši minimální mzdy platné v době, kdy oni vstoupili na Úřad práce. Samozřejmě ty pojišťovny si to vysvětlily po svém a vlastně de facto se to týká jenom těch horníků, kteří celý život byli na Úřadu práce. To my jsme ani takhle motivovat nechtěli.

Takže já už nechci nějak dál zdržovat. Každopádně ještě potom v mezidobí mezi druhým a třetím čtením se budu snažit prodiskutovat s vašimi zástupci s jednotlivých klubů, protože je to skutečně nepolitické téma, týká se to obecně 15 tis. lidí, ale zejména těch 4 000 horníků, kteří měli ty výdělky vyšší. A náš cíl a naše snaha je skutečně tyto lidi dostat na trh práce tak, aby mohli pracovat, tak aby splnili kritéria starobního důchodu a aby byli platnými členy naší společnosti. Děkuji.