Nikde zmínka o téměř milionu exekucí, o lidech, kteří přišli kvůli marginálnímu dluhu o střechu nad hlavou, o stále narůstající armádě bezdomovců v ulicích nejenom Prahy, ale i dalších měst. Pouze samé tirády. Jedna z mála pozitivních věcí ve vysílání byla zmínka o projevu Miloše Zemana na Letenské pláni v listopadových dnech1989.

Jsem rád i tomuto malému připomenutí, protože po demonstraci na letošní listopadové Letné, by se zdálo podle transparentů, že Miloš Zeman byl žábou na prameni, že byl strukturou, proti které tehdy lidé protestovali. Opak je pravdou. Právě on, ještě před 17. listopadem velice odvážně v Technickém magazínu rozetnul tehdejší obvyklá klišé. A protože je tím, který rozetíná mnohá klišé i dnes, tak se stává cílem těch, kteří novodobá klišé vytvářejí, ale hlavně těch, kteří jim bezmezně věří.

Nikdy jsem nebyl komunistou, nebyl jsem svazákem a dokonce ani ne pionýrem.

Nemohu však souhlasit s tím, že vše bylo za minulého režimu špatné. Komunisté té doby udělali mnoho hrubých chyb. Jednou z největších bylo to, že řadový občan neměl možnost svobodně cestovat. Poznal by totiž, že ne všechno, co se třpytí je zlato. Dokonce ten starý režim měl nechat lidi i dlouhodobě (roky) nechat žít na západě. Nechat je tam i pracovat. Lidé by v předstihu poznali, co je čeká. Viděli by bezdomovce, drogově závislé mladistvé, seznámili by se se šikanou v zaměstnání.

Teď, co bylo za minulého režimu dobré. Nikdy nehrozila nezaměstnanost. Dokonce se pracovat muselo, takže se zamezilo mnoha negativním jevům, které tíží společnost zvláště v některých regionech. Nebyly tak katastrofálně rozevřené nůžky jako v době dnešní, kdy ti, co měli ty správné informace a kamarády dokázali v devadesátých letech nadělat tak velké jmění, třeba na úkor těch, kteří přišli o všechno a zůstal jim jenom holý život na ulici.

Nebylo to, že si zahraniční investoři mohou zde kupovat pozemky a byty, takzvaně investiční. Způsobuje to totiž to, že mladí nemají možnost si nejenom pořídit dostupné bydlení, ale že mají i velké problémy hradit bydlení nájemní v Praze i jiných velkých městech. Nikde se nemluvilo o takzvaných bezúročných půjčkách pro novomanžele na výstavbu domu na venkově v minulém režimu.

Zvyšování nájmů straší důchodce, často osamělé, ovdovělé ženy i muže, že jim jejich skromné prostředky nebudou stačit na základní uhrazení nájmů a energií a často jsou odkázáni na hladovění. A jsou to mnohdy ti, co s nadšením přijímali změny v 89. roce. Média naopak útočí na ty, kteří jim alespoň ulehčují život navýšením penzí, či slevami na hromadnou dopravu.

V klidu zůstávají ti, co způsobili to, že myšleny Listopadu byly zahrabány jejich hamižností do hnoje. Dnes jsem viděl velmi smutný kreslený vtip v jedněch celostátních novinách. Nuzný člověk s poníženým postojem na jakémsi úřadě je označen úřednicí udělující podpory v nouzi jako morální vítěz revoluce. Ano tak to je, ti řadoví lidé, bez kamarádů a známostí na vlivných místech, ti co doufali ve svobodu projevu, v lepší život, v možnost svobodného podnikání jsou dnes zklamaní.

Mladí však věří bezmezně ideologické „nalejvárně“. Nám, starším, nevěří. Opakují se padesátá léta, kdy mladí zavrhovali své rodiče a prarodiče (nakažené kapitalismem První republiky) pro ideály komunismu. Dnes zavrhují své rodiče a prarodiče pro ideály... (ale vlastně jaké ideály? – Copak nenávist k hlavě státu je nějaký ideál – to je opak ideálu).  Dnes jsem se zúčastnil nedemonstrace. Prostě záboru místa před Hradem, aby toto místo pod sochou našeho prvního prezidenta T.G. Masaryka nebylo zneužito na demonstraci proti dnešní hlavě státu, která na rozdíl od mnohých současných mediálních hvězd, byla tehdy u toho a to tak, že významně. Myslím, že mé volání po objektivitě nevyvolá jakoukoli odezvu. Média se totiž nezměnila.

(převzato z Profilu)