Až v posledním volebním období i jednociferný výsledek stačil, aby se podařilo KSČM pod vedením Vojtěcha Filipa s oficiální podporou vlády, zajistit některé sociální aspekty, jako třeba zvyšování důchodů a pod. Ovšem tato úvaha není o KSČM. Je o tom, že se zřejmě nyní do Poslanecké sněmovny dostanou další dva subjekty s nulovým, nebo problematickým volebním potenciálem. SPD, které bude mít velice slušný úspěch a stále se v médiích častěji objevující Volný blok. Dokonce i takový Kantar mu jako první oficiálně přisoudil 2 procenta preferencí, což už je co říct.

Člověku se honí hlavou myšlenky, zda to není proto, aby si ti zbabělci, kteří se bojí, aby jejich hlas nepropadl (geniální myšlenka, jak zajistit, aby se nikdy nic nemohlo změnit), rozhodli, když preference pro Volný blok dosáhnou před volbami hranici 5%, odvážili toto hnutí volit.   Možná, k tomu přispěje i ta věc, že Tomio Okamura a SPD byli v poslední době více než často v České televizi i jinde vidět, a stali se tak nějak nenápadně a k jejich vlastní škodě, už součástí systému. Kdežto Volný blok v současnosti nese ten "revoluční prapor rebelů" a s velice správným načasováním strategického mága, nepřehlédnutelné Jany Volfové, začíná vehementně na televizní obrazovky v osobě přijatelné Jany Bobošíkové, pronikat nyní. Což je ideální.

Nedávno jsem na svěcení zvonů u mého kamaráda, kněze Jiřího Veitha v Bakově nad Jizerou, slyšel z úst Jiřího Ovčáčka slova, něco v tom smyslu, že "bude to ještě mazec" a myslel tím určitě situaci po volbách. Protože náš prezident Miloš Zeman jistě neztratil nic ze svého geniálního úsudku předvídat situace, docela tomu věřím i já. Obrovská masa hlasů s nulovým koaličním potenciálem, to tu ještě nebylo.