Samozřejmě dnes vím, že byla zbytečná chyba tajit večeři s hlavou státu. V okamžiku jsem se stal “zrádcem”, “pučistou”, zkrátka vyvrhelem a ztratil jsem roky budovaný kredit a důvěru lidí.

Omluvil jsem se za to záhy a odešel jsem z vrcholové politiky. Po 10 letech se dnes řeší šlamastika jiného řádu - šéf koaliční strany, vicepremiér a člen Bezpečnostní rady státu, mimochodem jeden z těch, kteří mne tehdy vyzývali k rezignaci, po tragické střelbě na FF UK Praha a dokonce i po mimořádné vládě a vyhlášení státního smutku se svými spolupracovníky “propařil” do půl čtvrté ráno na MPSV.

Týden mlčel, potom mlžil. Slyšeli jsme postupně několik verzí příběhu o vánočním večírku. Výmluvy měly zakrýt osobní selhání. Je samozřejmě velmi smutné, že toto vše omlouvají špičky vlády a koalice, vše je označováno za “klukovinu”, “soukromou věc” nebo se dokonce dozvídáme, že “i ministři mají své dny”. Měří se zkrátka úplně jiným metrem. Na otázku proč si odpovězme každý sám. Je mi v těchto dnech líto především všech, jejichž zármutek, bolest a žal z tragédie teď překrývají dozvuky vánoční party na MPSV a jejího trapného zatloukání.

Díky vlastní životní zkušenosti tak mám na závěr pro pana vicepremiéra Jurečku vážně míněnou radu či doporučení - zachovejte se jako chlap, přestaňte kličkovat, přijměte odpovědnost a odejděte.