Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení pán poslanci, vážené paní ministryně a páni ministři, já jsem skutečně včera nestihl vystoupit k tomu migračnímu paktu, bylo to omezené. Přestože mám přednostní právo, nedostal jsem se k tomu, ale považoval jsem za fér, aby měl možnost vystoupit pan ministr Rakušan a obhajovat se. To znamená, využívám dnes tedy té chvíle a přidám k tomu několik svých poznámek.

Co se týká migračního paktu, tak nepochybně máme velký problém. Dal jsem to do devíti bodů. Budu stručný, ale považuji za správné vás s nimi seznámit.

Tak za prvé, jde o kvóty, tečka. Jestliže mi někdo nařídí, že buď přijmu, nebo zaplatím, tak je to kvantifikovatelné opatření. To není nic jiného než šikovně zabalené migrační kvóty. V první encyklopedii najdeme to, že kvóta je počet nebo poměr a v článku 12 toho nařízení o azylu a migraci jasně zní, že se stanoví celkový roční počet relokací. Takže přestaňme hovořit o tom, že se nejedná o kvóty. Působíte směšně a zcela jasně se o kvóty jedná.

Za druhé, zničili jste dlouholetou snahu V4, která držela Evropskou komisi do značné míry v šachu a nepřipouštěla tuto diskusi. Toto je jasný vzkaz všem politikům, všem kritikům, kteří tvrdí, že V4 a její význam byl přeceňován, že neměla zdaleka takový vliv. V některých věcech, jak tady vidíme, ten vliv jednoznačně měla. Divíte se, že dneska nefunguje. Možná si někde vypijete kávu, možná si tam dáte větrník, ale spolupráce je naprosto minimální. Proč? Protože Maďarsku se vysmíváte a kritizujete, Slovensko jste urazili, pragocentristicky Slováky poučujete. Polsko je velké a popravdě řečeno vás příliš nepotřebuje. Jinými slovy, to je ten důvod toho, proč V4 nefunguje.

Za třetí, žádná specifická výjimka pro Česko není, neexistuje. Myslím tím proto, že jsme přijali uprchlíky z Ukrajiny. Já jsem si dobře prostudoval ten pakt a o žádné specifické výjimce - ještě jednou - pro Českou republiku, ani tedy pro žádnou jinou zemi, abychom byli přesní, nehovoří.

Připouští v jedné zmínce z několika desítek kritérií k té zprávě o stavu migrace - ta mimo jiné vychází jednou za rok, vždycky k 15. říjnu, že země, které budou mít více uprchlíků, například tedy z Ukrajiny, mohou - ještě jednou zdůrazňuji slovo mohou - požádat Evropskou komisi o snížení příspěvku nebo počtu přidělených uprchlíků, což mimo jiné řekla i eurokomisařka Johansson. Ještě jednou: mohou požádat. Ano, já můžu křičet z okna, ale je mi to tak houby platné asi.

Evropská komise zváží a rozhodne na základě toho, ještě jednou poslouchejme, zváží - už v úplně jiné sestavě, než je tam dneska - a rozhodne, a bude tedy záležet na ostatních zemích, mimo jiné na těch zemích, které jsou dotčené. To jsou třeba ty jižní země. Takže je to silně, silně nejisté a navíc posuzovat se bude vždy těch posledních 12 měsíců, to znamená, v roce 2026 se bude posuzovat rok 2025. To tady znamená, že těm současným uprchlíkům, které tady máme, už vyprší azyl, to znamená, nebudou uprchlíky. Úplně celé postavené na vodě.

Za čtvrté. Toliko zmiňovaná materiální pomoc. Takže buď se zaplatí, nebo se přijmou uprchlíci, anebo rádi říkáte, bude zde materiální pomoc. Takže vidíte, žádné kvóty. Pomíjím to, že jsem zde říkal, že kvóta není nic jiného než počet nebo poměr. Tak se pojďme podívat přesně, já nevím, jestli jste to vůbec četli, do toho paktu. Jasně tam zní, že ta materiální pomoc, pokud by nastala, musí být - musí být v hodnotě finanční, a jestliže členské státy, které využívají této materiální pomoci, o tato opatření v daném roce nepožádají, měla by se přeměnit na finanční příspěvky. Co tím vlastně říkáme? Že ta materiální pomoc není nic jiného než finanční příspěvek, akorát že ta země si vybere, jestli to chce v nějakém materiálu, v té finanční pomoci, anebo jestli si řekne, že ne a že to chce rovnou v té finanční pomoci. To snad přece z toho vidíme! Dělají si z vás akorát legraci.

Za páté. Vůbec nevíme, o kolik uprchlíků se ve skutečnosti bude jednat. Ano, dnes je 30 000, ale jen za minulý rok přišlo do Evropské unie 1,2 milionu uprchlíků! Jedna celá dva milionu. Takže logická otázka, co když ten počet poroste? A opět, podívejte se přesně na čl. 12 odst. 3. Evropská komise může určit vyšší počet relokací nebo vyšší finanční příspěvky, než je stanoveno. Takže jinými slovy, zapomeňte na 30 000.

Za šesté. Ponechám úplně stranou absurditu té takzvané povinné solidarity, ze které se fakt nedá vykecat. Ale odmítám, aby nás tady jaksi někdo nazýval, že jsme nesolidárními. Nejenom Českou republiku, myslím tím i hnutí ANO, protože Česká republika za podpory hnutí ANO, a všichni to musíte vědět, podpořila více jak půl milionu uprchlíků z Ukrajiny. Ano, dnes jich je u nás asi 300 tisíc. Lidé je podpořili. Podpořili je tím, že jim poskytli ubytování, firmy jim poskytly práci, vyjádřila se jasně podpora. V České republice žije 70 tisíc Vietnamců bez jakýchkoliv problémů. Naše firmy zaměstnávají, a musíte to vědět, lidi z Mongolska a z dalších asijských zemí. Na našich univerzitách, ve výzkumácích pracuje celá řada lidí z Pákistánu, z Indie a tak dále. Žije zde nemálo Rusů, Bělorusů, lidí z Balkánu a nevidím zde žádné prvky xenofobie nebo nesolidarity. Ale má to jednu podmínku a ta podmínka je taková, že ti lidé s tím budou souhlasit tehdy, když jsou ti lidé jednoznačně v ohrožení života, což byl příklad Ukrajiny, a také proto to všichni podpořili, a znovu říkám, byli jsme všichni velmi solidární, anebo je o ty lidi zájem na trhu práce. Ano, já tomu rozumím. Pokud potřebujeme na trhu práce lidi ve specifických oblastech, oborech, určitě je to o stavebnictví, ať už jsou to, já nevím, různé další odvětví v průmyslu a tak dále, v pořádku. Nikdo s tím nemá žádný problém. Dokonce naše vláda byla ta, která tyhle kvóty zvýšila z 10 tisíc na 50 tisíc - na 40 tisíc Ukrajinců a dalších 10 tisíc, to byli lidé z Mongolska a tak dále. Takže pokud je o ně zájem na trhu práce a ti lidé chtějí pracovat, nikdo s tím nemá problém. Ale nejsem si jistý, že to, o čem se zde bavíme, je tímto případem.

Za sedmé. Když už jsme u té komisařky Johanssonové, kterou jste včera tady využili. Ano, ona vysoce ocenila, pusťte si to znova, předsednictví České republiky, tedy Fialovu vládu, kde doslova a do písmene řekla: kterému se podařilo připravit velmi obtížnou část týkající se rovnováhy mezi solidaritou a odpovědností. Ano, dostali jste pochvalu před nastoupenou jednotkou. Jste strůjci toho migračního paktu. Nic jiného neřekla.

Za osmé. V celé té diskusi mně jaksi zapadá to hlavní. Místo, abychom udělali maximum pro to, že se okamžitě omezí příliv migrantů do Evropské unie, tak se jim psychologicky dává zelená. Co my vlastně říkáme? Pokud se k nám už nějakým způsobem dostanete, přerozdělíme vás a ty země, které měly problém, to jsou třeba ty jižní země, tak ty dostanou kompenzaci. Jinak řečeno, to je úplně stejné, to, co řekla kancléřka Merkelová: Wir schaffen das. No, nešaflo se to, nezvládlo se to. Rozumíme si, co tenkrát ona řekla? Nejde o to, co potom udělala. Řekla to, že se to zvládne. To znamená, dostali zelenou. Poté začala ta silná vlna migrace, protože všichni de facto vycházeli z toho, že Evropa si s tím poradí. To přece nemůže nikdo číst jinak.

A za deváté, za poslední, a to je ten důsledek, jaký tedy máme dnes stav. Tak ještě jednou. Za rok 2023 1,2 milionu migrantů, přičemž třetina skončila v Německu. Já sám jsem z emigrantské rodiny. Odmalička jsem byl často v Mnichově, ještě za doby hlubokého totáče, a v té době, když mi bylo 10 let, tak tam žila 3 % lidí jakožto těchto migrantů. Podotýkám, že to byly zejména lidé z Turecka, kteří tam tenkrát budovali Německo. Proč to říkám? Dneska jich je tam 7 %. Projděte se někdy po Mnichově, projděte se někdy po velkých městech, jako je Kolín a tak dále, a zjistíte, že lidé v centrech měst, lidé ve službách a tak dále, už jsou zejména tedy lidé z této části světa nebo lidé zejména spojení s Tureckem a tak dále. Je jich tam 7 %. Sedm procent! V roce 2050 jich tam má být 20 %. To už je víceméně jasné, když se podíváme dneska na tu demografickou křivku. Já nevím, jestli jste si uvědomili ten rozdíl, co bylo před těmi 20, 30, už je tedy skoro 40 let, v tom Německu a jak to vypadá dnes. Už jenom, když jdete, intuitivně to prostě musíte vidět a musíte vnímat. Tak si to vynásobte ještě třemi a jsme na těch 20 %.

Totéž si dneska překlopte do Švédska, totéž do Francie, totéž do Velké Británie. Nezvládneme to. Nezvládneme to a ti politici, kteří tvrdí dnes, jak to všechno bude skvělé, tady nebudou v té době. Ti už dávno budou někde v politickém prachu, ale my zde budeme mít takovéhle množství migrantů, jenom v těchto klíčových zemích. Nezvládneme to ekonomicky, nezvládneme to z úhlu pohledu bezpečnostního; podívejte, co se odehrává ve Švédsku a ve Francii, a nezvládneme to ani z toho sociologického úhlu pohledu, to znamená určité přizpůsobení a tak dál. A pod tohle všechno se podepsala tato vláda za prvé tím, že to tak, jak sdělila a pochválila paní eurokomisařka Johanssonová, odpracovali zodpovědně v předsednictví a našli tam tu rovnováhu, jak tvrdí, a za b) tím, že se nedokázali kategoricky postavit proti v těch posledních dnech a týdnech. A pan premiér, ten místo aby zasáhl, tak naprosto nepochopitelně - naprosto nepochopitelně kryje STAN a ministra Rakušana už poněkolikáté navzdory tomu, že pan ministr Rakušan Česko podvedl. Já jsem dokonce někde řekl, že ho podvedl podobně jako Harry Jelínek, když prodal Karlštejn, akorát že u toho je to s otazníkem, tady je to s vykřičníkem. A podrazil podle mého názoru i vládu. A z toho si uděláme jednoduchý závěr. Pan premiér si opět bere lidi jako rukojmí. Proč? Jenom proto, aby udržel tuhle nesourodou vládu, protože o nic jiného, o nic jiného vám, vážení členové pětikoalice, nejde! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)