Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Dovolte, abych v rámci třetího čtení řekl několik zásadních věcí k předkládanému zákonu a před závorkou musím říct jednu velmi důležitou věc. Velmi dobře jako bývalý ministr průmyslu si uvědomuji, že je třeba tento zákon dohrát do finále. Jedná se o záležitosti, které pomohou z drtivé většiny současnému prostředí v oblasti energetiky. Ten zákon je z mého pohledu připraven v zásadě věcně správně, konečně na jeho konturách jsme začali pracovat už v době, kdy jsem byl na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Problém, který tady je, není spojen s hlavním meritem celého zákona spojeného s novými technologiemi a podobně a nikdy jsme to ani zásadním způsobem nerozporovali, spíše to byla technická diskuze.

Celý problém je spojen s tím, že na poslední chvíli se do něj vložily záležitosti spojené se starými závazky státu spojenými s obnovitelnými zdroji energií a to pochopitelně vyvolává obrovské emoce, obrovskou nejistotu a naprosto pochopitelné připomínky celého energetického sektoru, ale troufám si tvrdit, už je to za rámec i energetického sektoru, už je to dneska vůbec v oblasti zachování důvěryhodnosti investičního prostředí v České republice. Já se budu snažit být maximálně věcný a budu se snažit ukazovat fakta, ale není možné se nevrátit do minulosti, protože to s tím samozřejmě je velmi silně spojeno. A já v tuto chvíli budu apelovat zejména na poslance pětikoalice, protože troufám si tvrdit, že v rámci hnutí ANO máme jasno, je nám jasné, že budete hlasovat tak, že máte svoji většinu. Přesto i vím, že když se s vámi bavím, tak si nejste některými věcmi úplně jisti a já se budu snažit ukázat ty souvztažnosti a ukázat to, co je možné ještě v tuto chvíli uhrát, možná zachránit a posunout se dál a schválit celkem solidně připravený jinak zákon, a je to samozřejmě apel i na ministra průmyslu a obchodu.

Celý příběh obnovitelných zdrojů energie začal už v letech 2006 až 2010. Nechci teď zpochybňovat, jestli byl dříve záměr dobrý a později byl vystřídán záměrem špatným. V každém případě za asistence tradičních stran se zde v letech zejména 2009, 2010 vytvořil obrovský problém, a to celkový výdaj na úrovni 600 miliard korun. Hovořím pouze o fotovoltaice, kdybych vzal všechny obnovitelné zdroje, bylo by to přibližně 1 000 miliard korun, 1 bilion korun. Nicméně tam bych ten velký problém neviděl. Pochopitelně ta problematická záležitost se týkala naprosto nefér jednání Sněmovny v letech 2009, 2010, nepochopitelné schválení mimořádné provozní podpory, zdůrazňuji provozní podpory, z čehož vznikl tento povinný výdaj de facto státu na 20 let dopředu. Jedná se přibližně, je to zaokrouhlené, o 600 miliard korun. A je třeba férově říct, že pochopitelně, a vždycky jsem to připomínal, ten finální výkon, to znamená ta výroba elektrické energie z těch takto podpořených solárních zdrojů, zdaleka nedosahuje toho, co jsme si všichni představovali nebo co si tehdejší hráči představovali. Jsme někde pod 3 procenty.

Zjednodušeně řečeno, došlo k selhání státu, došlo k selhání stran, které u toho tehdy byly. Dneska si to přehazují ty strany, kdo za to nesl větší odpovědnost, menší odpovědnost, ale fakticky je třeba říct, že tehdy zde byla úřednická vláda a rozhodovala Poslanecká sněmovna. Lobbing to byl naprosto nevídaný. Bohužel si tím pádem z celé fotovoltaiky, a říkám bohužel, stal terč a do značné míry i symbol selhání tehdejších politických garnitur. Myslím si, nefér, protože je pravda, že fotovoltaika je důležitým zdrojem, a jestliže do budoucna zde chceme vytvořit, a na tom se snad shodneme, kvalitní energetické prostředí založené na záměrně říkám nízkoemisních, netvrdím bezemisních, to je nesmysl, zdrojích, tak to bude založeno na jádru, na tom se povětšinou shodneme, a na obnovitelných zdrojích. Můžeme samozřejmě diskutovat, jak se v tom mezidobí těch následujících patnácti, dvaceti let budou utlumovat fosilní zdroje na bázi uhlí, jak se budou postupně nahrazovat plynem a jakým způsobem vlastně bude vytvořen ten scénář tak, abychom zde udrželi stabilitu přenosové soustavy a hlavně energetickou soběstačnost. Ale to není samozřejmě součástí té dnešní diskuse.

Já chci ale důležitou věc zmínit. Nepovažuju tu zásadní chybu a to selhání u těch, kteří tehdy tu podporu získali. Popravdě řečeno, kdybych byl podnikatel, tak proč bych se bránil tomu, abych nevyužil dobré příležitosti státu? To je přece normální podnikatelský záměr, a dneska jaksi pranýřovat ty, kteří čerpali výhodnou podporu státu, no tak to se mi nezdá úplně fér. Problém byl pochopitelně u státu, ten způsobil tu - nebo způsobil - ten umožnil čerpat tyhlety velké výhody, no a pochopitelně ty firmy toho využily. Samozřejmě, že tam byl lobbing, o tom nepochybujeme ani na minutu, ale popravdě řečeno ti, kteří zalobbovali nejvíc, těm, kterým ten stát podlehl, no tak ti to obratem nebo v poměrně brzké době přeprolili dále, výsledkem čehož je to, že se ty nejzajímavější projekty, a dokonce tvrdím s účastí státu, vytrejdovaly, přeprodaly a v současné době zde už máme tisíce a tisíce nových investorů, kteří popravdě řečeno s tím, co se odehrálo v těch kritických letech 2009, 2010, kdy ten stát selhal, mají pramálo společného. To je docela zásadní věc. Je třeba ještě připomenout, že všichni ti, kteří to dále překoupili, a ti, kteří už dneska standardním způsobem podnikají, vycházeli pochopitelně z nějakých garancí toho státu. Ten stát řekl pojedeme v nějakém režimu, budete dostávat nějakou provozní podporu, jinými slovy výkupní cenu, a od toho si logicky oni odvodili splatnost svých úvěrů a na základě toho se zadlužili. Podotýkám jenom, že ty dluhy nebyly krátkodobé, obvykle se jednalo o patnáctileté úvěry. Ty banky na to tehdy slyšely a pochopitelně s garancí státu, kterou vnímaly jako určitou míru jistoty, celkem slušně zafinancovaly tenhleten typ byznysu. Podotýkám ještě jednou, byl to státem vyvolaný záměr, který měl umožnit rozvoj obnovitelných zdrojů. A můžeme se bavit, jestli ty obnovitelné zdroje se nepřecenily v nějaké době. To je věc ale úplně jiná. Ale stát chtěl, aby se investovalo do obnovitelných zdrojů a stát nastavil nějaké podmínky a ti podnikatelé to využili. Opakovaně říkám, přeprodali si to. To znamená rozjel se solární byznys ve smyslu toho, že se tady začalo solárně vyrábět a současně se pochopitelně musela začít vyplácet tahleta podpora, která byla v řádu, a teď to nechci specifikovat, v řádu nízkých desítek miliard korun ročně. Záleželo vždycky na ceně té energie elektrické. Deset let se na to nadávalo, deset let se to neřešilo, deset let se hovořilo o solárním tunelu, teď se to různě počastovávalo, kdo za to může, nemůže. Politické strany si na tom vybíjely svoje argumenty a vždycky to bylo u nějaké míry výhrůžek, nějakého polořešení, nějaké míry nejistoty s tím, že v roce 2020, a všichni to prosím musíte vědět, neříkám všichni, co tady dnes sedíte, jsme to na Ministerstvu průmyslu a obchodu uchopili tak, že tedy uděláme už definitivně tlustou čáru a že to začneme celé řešit. Rok a půl jsme hledali východisko, rok a půl probíhala mimořádně tvrdá jednání. Říkám tvrdá, ale v zásadě musím říct, že byla férová. Rok a půl jsem byl ostrakizován jako ministr průmyslu a obchodu, nejenom tím sektorem, do kterého jsme tady chtěli už nakonec řekněme s nějakým finálním řešením vstoupit a upravit ty podmínky, ale samozřejmě byl jsem, na což jsem musel být zvyklý, i pod tvrdou palbou tehdejší opozice. Určitě si na to vzpomínáte, potkávali jsme se na to a tak dále. A musím tedy objektivně říct, že investoři do obnovitelných zdrojů mě tedy fakt neměli rádi. Já jsem hájil zájem státu, respektoval jsem ale protiargumenty nebo argumenty té protistrany, v tomhle tom případě těch investorů, snažil jsem se hledat nějaký kompromis i s tehdejšími opozičními politiky. Nakonec jsme k určitému dospěli, investoři z toho nebyli nadšeni, ale opakuji, byl to kompromis, na který jsme si podali ruku a řekli jsme, že uděláme definitivní tlustou čáru.