Tak dneska je to přesně rok, co jsem takhle stál jako nový hejtman před zastupiteli našeho kraje.

Uteklo to neuvěřitelně…

Někdy se říká, že prvních sto dní by mělo mít nové vedení kraje trochu klidu. Jenže my jsme neměli před rokem ani to. Začala stoupat čísla nakažených. Blížil se druhý lockdown. Za pár týdnů mi měly začít chodit reporty o tom, jak se plní lůžka na JIPkách a bohužel i zprávy o mrtvých. Vakcína byla ještě v nedohlednu. Jediné, co se dalo dělat, bylo zůstat doma. Ještě se ani nesešlo nové  zastupitelstvo a tehdejší hejtman Šimek mě přizval do krizového štábu. Vypadlo to na opravdu mega průšvih a řešilo se, jestli se začnou převážet pacienti na BVV. Ještě jsem ani nebyl oficiálně zvolený a už jsem to musel řešit. Prostě hodit do vody a plav.

A do toho jednání o rozpočtu. Nazvali jsme ho tehdy  jednoduše - Hra o přežití. Kvůli COVIDu a změnám v daních jsme ho totiž museli psát jenom červenou tužkou a škrtat, co se dalo.

Po loňských Vánocích začala růst čísla… 15, 20 tisíc denně! Kolegové v práci postupně zůstávali doma. Buď šli do karantény nebo to sami chytli. Dostával jsem na stůl predikce. Byli jsme krůček od toho, že zdravotní systém zkolabuje.

Ale začali jsme makat. Otevřeli jsme spolu s Brnem velkokapacitní očkovací centrum na Výstavišti a pak ve všech okresech. Vyslali jsme očkovací týmy do domovů seniorů. Bojovali jsme za to, aby mohli očkovat praktici… V hlavně samá čísla, kolik bude vakcín, kolik jich je třeba, za jak dlouho se dostanete k očkování. Kolik lidí to odmítá… Vlna odezněla. Tohle kolo jsme zvládli. Napořád ale vyhráno nebylo.

Jaro. Očkování běží. Klesají čísla a vypadá to, že se vracíme do normálu. Tak jo, konečně začneme normálně fungovat! Turnikety z úřadu už jsou pryč. Začali jsme normálně komunikovat s lidmi o tom, co děláme. Navýšili jsme podporu na zadržování vody v krajině. Máme nachystaná místa pro 800 mokřadů a tůní, propojujeme vodárenské soustavy, posunuje se transformace sociálních služeb, podporujeme paliativní péči. Máme plány na spoustu dalších věcí.

Jenže pak přišla noc, jakou jižní Morava ještě nezažila…

Přišlo tornádo a bralo střechy, domovy i lidské životy.

Ale i v té největší temnotě se rozsvítí světlo. Vybrala se miliarda korun ve sbírkách. Na místo přijelo pomáhat neskutečné množství dobrovolníků. Zapojili se hasiči, záchranáři, policisté i vojáci. Všem patří neskutečný dík. Nikdy na to nezapomenu. Nikdy…

A v říjnu byly zase volby. A zase změna. Jenže tentokrát ne na kraji, ale přímo v Praze! A aby to nebylo málo, nachystali jsme pro nové poslance vzkaz. Jižní Morava totiž dostává na osobu nejmíň ze všech krajů. A já doufám, že se s tím konečně něco udělá. Nechávám jim teď trochu čas… ale už brzo se jich začnu ptát - už to bude?

A teď zase chytáme rozpočet. A čísla nakažených zase stoupají… Prosím, ať je ten druhý rok aspoň trochu normální!