Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Já bych to možná dneska vzal, ten svůj projev, jako trošku, nechci říct oklikou, ale s důležitým kontextem k tomu, co tady probíráme.

Já bych chtěl podotknout, že jsem velice rád, že se tady touhle normou zabýváme, protože v podstatě existují jakési tři zásadní faktory, které nám říkají, proč vlastně máme v České republice enormní počet vězňů. Proč máme vysokou recidivu, velmi vysokou recidivu, to už tady říkali někteří mí předřečníci. Proč máme v podstatě permanentně naplněné kapacitní stavy věznic, které jsou v podstatě někdy na nějaké hraně v současné době a nezřídka se dostávají i za tu hranu. A jeden z těch faktorů, proč vlastně těch vězňů máme tolik a proč ty problémy tady máme, tak o tom zrovna jednáme. Pokud je trestní zákon příliš restriktivní, tak z logiky věci přibývá těch, kteří vlastně v tom vězení nakonec v tom nepodmíněném trestu odnětí svobody pobývají. To je fakt.

Ovšem tak trošku zapomínáme a myslím si, že bychom se tomu měli věnovat, následně tedy i na ty další faktory, které tuhletu věc způsobuji. A ten druhý faktor je, jestli opravdu víme, co vlastně se v tom vězení samotném děje, do jaké míry je vlastně ten výkon trestu efektivní. Jestli opravdu efektivně fungují programy zacházení, jestli má Vězeňská služba dostatečný počet odborného personálu na to, aby vlastně mohla zajišťovat tu svoji funkci, která vychází ze zákona.

Já si troufnu říct, že o tuhletu oblast se dlouhodobě zajímám a vychází to v podstatě z toho, že jsem i ve Vězeňské službě svého času dlouho pracoval. Jsem pamětník a si troufnu říct taky, a vím, jak to probíhalo někde začátkem devadesátých let, kontinuálně až do dnešních dní, a musím říct, že Vězeňská služba v tomhle udělala velký kus práce, co se týká těch programů zacházení. A ty programy zacházení jsou strašně důležité pro to, protože ti lidé skutečně musíme se pokusit v tom vězení využít ten čas k tomu, abychom změnili jejich chování, jejich žebříček hodnot tak, aby v podstatě v zájmu společnosti již po výkonu trestu tu trestnou činnost nepáchali a vedli život běžného občana.

To je, si myslím, velmi důležitý úkol. A to tady zatím nepadlo. A já si troufnu říct, že Vězeňská služba se snaží, ty programy dneska jsou stanovovány na míru těm odsouzeným, jsou dle mého názoru jaksi určovány těm jednotlivým odsouzeným velmi profesionálně, existuje na to dokonce již delší dobu, troufnu si říct, že už nějakých 20 let dokonce i počítačový program SARPO, prediktivní nástroj na hodnocení rizik a kriminogenních potřeb Vězeňské službě, který pomáhá vlastně těm odborným zaměstnancům v tom, jak vlastně zacházet s těmi konkrétními odsouzenými.

Nicméně sama Vězeňská služba přiznává, že velkým problémem je nedostatečný počet zaměstnanců, odborných zaměstnanců (nesrozumitelné) v první linii, vychovatelé, ale pak jsou to sociální pracovníci, speciální pedagogové a psychologové. Že je jich nedostatek a takovým jakoby nenápadným způsobem se v podstatě tabulkové počty navíc ještě škrtají v letech, jo, takže jednak jich je málo z podstaty a jednak ještě nenápadně dochází k tomu, že ubývají, když se škrtají místa ve státní správě obecně.

No, a k tomu přibyl ještě další problém, a to je ten, že v současné době vzhledem k tomu, že odborní zaměstnanci jsou v nejnižší nebo v nejméně honorované tabulce odměňování pro zaměstnance veřejné správy, v tabulce číslo 1, tak v podstatě o tu práci přestává být dlouhodobě zájem. A třeba byli jsme teďka nedávno s mojí ctěnou paní kolegyní poslankyní Helenou Válkovou jsme byli ve věznici Pankrác a tam jsme zjistili, že skutečně třeba, sehnat psychologa pro ně dneska z volného trhu práce je obrovský problém. A nejenom tedy na psychologa, oni tam mají podstav u příslušníků ve služebním poměru, tuším, minus 200 z 500, a kdyby k nim nejezdili posily z jiných věznic České republiky, tak v podstatě by ta věznice asi ani nemohla fungovat - ale to odbíhám a to je trošku jiná problematika.