Pomoc, kterou nabízí naše vláda je nezpochybnitelná, nicméně stále častěji zaznívají hlasy, že by neměla jít na úkor našich občanů. Asi všichni se dokážeme přenést přes nějaké to nepohodlí, pokud víme, že je to v zájmu dobré věci. Pokud ale zajištění ubytování pro uprchlíky má znamenat vystěhovávání českých rodin, začíná jít do tuhého.

Takhle si asi většina Čechů pomoc ukrajinským uprchlíkům nepředstavovala, rozhodně si ji tak nepředstavovala jedna česká, bezproblémová rodina, bydlící v obecním bytu v jedné jihočeské vesnici. Ještě včera žili spokojeným životem v malém bytě s dvouletou holčičkou, pak se od starosty obce dozvěděli, že musí svůj byt uvolnit pro ukrajinské uprchlíky. Aby toho nebylo málo, na základě probíhajícího Nouzového stavu pozbývá platnosti i jejich smlouva, která obsahuje dvouměsíční výpovědní lhůtu. Vystěhovat se tedy musí téměř okamžitě. Pokud to někomu připomíná praktiky při odsunu českého obyvatelstva před mnoha a mnoha lety, není sám.

Samotná rodina to bere až neuvěřitelně statečně. "Co nám také jiného zbývá", říká otec malé holčičky. Zároveň s pochopitelnou dávkou rozhořčení dodává: "Je fakt dost nepříjemné, když přijde český starosta oznámit české rodině s dvouletým dítětem, aby se vystěhovala z obecního bytu, neboť tento musí být dle nařízení uvolněn Ukrajincům . Kde to jako jsme? Kde to žijeme? My si poradíme, ale co mají do prdele dělat ti ČEŠI, co nemají kam jít?"

Jistě si pamatujete na prohlášení naší vlády, když se snažila občany ČR přesvědčit o nutnosti vyhlášení Nouzového stavu. Říkali, že se vlastně nic neděje, že je to jen takové opatření, aby mohli lépe dělat svoji práci. A hlavně říkali, že se to našich občanů nijak nedotkne.