Do sociální demokracie jsem vstoupil v roce 2013. Prostě mě tehdy oslovil program. Ještě jako nevolič jsem si poctivě pročítal volební programy a oslovil mě ten sociálně demokratický. Vždy jsem o politice diskutoval rád. Zajímal jsem se, dokonce byly doby (na základní škole), kdy jsem uměl vyjmenovat jména všech ministrů a správně je přiřadit k odpovídajícímu resortu. Dnes žáci na základní škole mají problém citovat státní hymnu a o tom, jaké máme ministry, nemají takřka ani tušení. A tak jsem se rozhodl do strany rovnou vstoupit. Proč ne? Mohl jsem se tak od počátku podílet na volebních programech a zasahovat do veřejného dění. Hlavně jsem pak docílil klidného svědomí – volím = mohu „nadávat na politiku“ a jsem politicky aktivní = dělám maximum pro to, aby byl program, který mě oslovil, šířen mezi ostatní občany.

V roce 2020 cítím, že členství v nějaké politické straně je skoro jako odznak statečnosti. Jsem pod neustálou palbou spousty lidí, kteří to „prostě nechápou.“ Ale já mám stále klid na duši – vizte výše. Po letech členství přibývá malý, i když významný bonus – postoupil jsem ve stranické hierarchii výše, a tak už nejen volím, jsem angažovaný, ale už mohu být volen. Tedy, ne že bych před lety nemohl být volen, ale tak nějak vám dojde, že „v tom neumíte chodit“ a přece jen je lepší pár let pozorovat, co a jak.

Nechápu lidi, kteří na politiku nadávají, mají neustálé problémy s vládnutím Petra nebo Pavla, a k volbám nechodí. O stranické angažovanosti nemluvě. Dávno není pravda, že jeden hlas nic nezmění. To byla jiná doba. A jiný režim. Tehdy totiž bylo jasné, jak volby dopadnou. Dnes tomu tak není. Protože také nemáme dobu, kdy je volební účast na 99 %, ale v krajských volbách se drží pod 40 %, ve volbách do poslanecké sněmovny se pohybujeme mezi 60 – 70 %. Každý hlas má svoji váhu. A přece se politika dotýká nás všech. Nestačí tedy jen láteřit a být nespokojen. Každý by si přece měl klást otázku: „Co mohu udělat pro to, aby se mi žilo lépe?“ Jít volit je moje jednoznačná odpověď. A když by se náhodou někdo cítil stále nesvůj, protože ke změně nedochází, může si klást otázku: „Co víc mohu udělat pro to, abych ovlivnil veřejný život a žilo se nám lépe?“ Angažuj se, zní moje další jednoznačná odpověď.

Proč tedy stále setrvávám v ČSSD? Tak třeba proto, že je to nejstarší politická strana na české politické scéně. Jistě, má za sebou nějaké přešlapy, ale to každá strana. Má za sebou ale i celou řadu úspěchů. Vzpomeňme například regulační poplatky u lékaře a jejich zrušení, zrušení karenční doby, nebo zvyšování důchodů. Prvně jmenovaný úspěch pak taky pomohl k drtivému vítězství sociální demokracie v krajských volbách v roce 2008. Kdo mě zná tak ví, že nerad plkám. Nerad opakuji to, co bylo řečeno a když nemám pocit, že můj názor je podstatný, tak raději mlčím. Stejně tak se nerad vyjadřuji k něčemu, čemu nerozumím. To je myslím logické, nikdo není dokonalý. Ale v rámci sociální demokracie se realizuji. Cítím sám k sobě zadostiučinění, že se věnuji veřejnému životu a že se aktivně podílím na politickém životě. A důležité je, že se opravdu nestydím. Nemám za co, protože to co dělám, dělám rád, zajímá mě to, a když mám podporu ostatních členů uvnitř strany, je to o to veselejší.

Jak se sociální demokracií dál? Už před lety jsem říkal, že soc. dem. prospěje, pokud se dostane na hranici volitelnosti. Většina funkcionářů by se mnou nesouhlasila nebo nesouhlasí. Ale většina „prostých“ členů se mnou souhlasí. Straně to opravdu pomůže, musí přijít nějaká obroda. Nesouhlasím s tvrzeními, že soc. dem. je „mrtvá“ nebo neatraktivní. Jen trochu zkostnatěla. Trochu víc. Potřebujeme uvnitř strany nějakou transfuzi, ideálně v podobě přílivu nových členů. A už to samotné dělení na „funkcionáře“ a „prosté členy“ je strašné. Nebýt „těch prostých členů“, tak žádný funkcionář není. Potřebujeme členy. Potřebujeme aktivní členy, kteří budou chtít diskutovat o veřejném dění. Potřebujeme lidi, kteří budou diskutovat a kteří se zajímají nejen o politiku (protože to je skoro to poslední), ale i o život občana jako takový – zaměstnání, problematika pracovních agentur, digitalizace, vzdělávání, život seniorů, atd.

A proto končím výzvou:

Projekt sociální demokracie byl vždycky správný, jedná se o nejstarší politickou stranu, která má bohatou historii. Není ostuda být členem sociální demokracie ani jiné politické strany. A tak, čtenáři, zvaž, zda sociální demokracie není také pro tebe. Je to strana pro všechny a teď (ano, po prohraných krajských volbách) by měla přijít ona transfuze. Jsme v době, kdy nestačí pouze volit. Jsme v době, kdy je potřeba se angažovat.

Převzato z Profilu.