Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám tady představil dva své návrhy. Jeden je pozměňovací návrh a druhý je návrh doprovodného usnesení. Ten pozměňovací návrh je poměrně jednoduchý. My už jsme ho jednou s kolegou Ondřejem Polanským podávali. Týká se domácího vaření piva. V současné době, pokud chcete vařit doma pivo, tak máte roční limit 200 litrů, musíte to hlásit celní správě a musíte vést a archivovat evidenci deset let. Ten náš návrh - původně jsme podávali návrh na navýšení na 2 000 litrů, zrušení povinnosti ohlášky a zrušení povinnosti evidence, nakonec po nějakých diskusích, které se tady už minule vedly, jsme tam ponechali povinnost ohlášení orgánům daňové správy a zkrátili jsme dobu povinnosti vést resp. archivovat evidenci z deseti na tři roky. Co zůstává, je to zvýšení limitu ze 200 litrů na 2 000. To množství bylo diskutováno. Zaslechl jsem tady několik připomínek, že je to strašně moc a že to nedává smysl. Ono to samozřejmě smysl má. Jednak v rovině principiální - my v podstatě neděláme nic jiného, než nějakým způsobem harmonizujeme domácí vaření piva s domácí výrobou vína. Vinař si může vyrobit 2 000 litrů vína. Samozřejmě má další omezení vycházející z vinařského zákona, ale to je jiná diskuse, jiná věc. Takže jedním z těch smyslů je harmonizovat domácí vaření piva s domácí výrobou vína.

A ta druhá věc je v podstatě logická nebo spíše věcná. Limit 2 000 litrů je v podstatě nastavený tak, aby se tomu domovarníkovi nestalo nebo s velkou pravděpodobností nemohlo stát to, že ten limit přesáhne, ale zároveň aby to nebylo lukrativní z hlediska nějakého nelegálního prodeje. Je to podle našeho názoru i podle diskusí, které jsme vedli s lidmi, kteří se domácí výrobou piva zabývají, vlastně nějaká rozumná hranice tak, aby byly splněny ty dvě podmínky.
 

Zároveň považujeme tu podporu domovarnictví za poměrně důležitou. Někdy se říká, jasně, dáváme občanům další možnost, jak se dostat k levnému alkoholu. Tento argument neobstojí. My jsme dostali od právě domovarníků, kteří vaří, nějaké vyčíslení nákladů na receptury a skutečně tam ty ceny byly od 17 korun někde do 30 u takových těch normálnějších druhů piva a teď se bavím o ceně za půllitr, 17 až 30 korun za půllitr u těch standardnějších receptur. U nějakých speciálních, kde jsou potřeba nějaké speciální druhy chmele a sladu, tak je to ještě více. A když si vezmete, kolik stojí v obchodě nejlevnější pivo, tak je výrazně levnější než těch 17 až 30 korun. Takže tento argument neobstojí.

Co je důležité, tak v posledních několika letech zažívají velký boom mikro a minipivovary. A je poměrně nedostatek sládků. A když se budete bavit s lidmi, kteří už se věnují té komerční činnosti, mikropivovarům, minipivovarům, tak zjistíte, že vlastně nemalé množství sládků, kteří teď vaří komerční pivo, odvádí z toho daně případně třeba zaměstnávají další lidi, tak vzešli právě z těch domovarníků. Protože oni se to naučili, pochopili, o čem výroba piva je, pochopili, jak se jednotlivé receptury a suroviny chovají a začali se tomu věnovat profesionálně.