Vážené dámy, vážení pánové, já bych vás zde v krátkosti požádal o podporu pozměňovacích návrhů, které přijal už za své zemědělský výbor. Týkají se technického, tedy neomamného, konopí.

Když se podíváme na budoucnost českého zemědělství, českého venkova, české krajiny, tak jedna z těch dějových příběhových linek, kterou musíme brát v potaz, je znovuobjevování zapomenutého, toho, co tady dřív bylo a my jsme to z nějakých důvodů zapomněli. Moje babička, která byla ročník 1913, celý život nebo většinu života pracovala v zemědělství, bohužel tady s námi už není, ale mnohokrát mi vyprávěla, jak u nás na jihu Moravy v těch, řekněme, padesátých, částečně šedesátých letech bývalo technické konopí úplně běžné. Pěstovalo se ve velkém, pěstovalo se ve velké míře, protože lidi tehdy věděli, jaký je potenciál té rostliny, na co všechno se dá použít.

Ty naše návrhy, které jsme přijali v zemědělském výboru, v podstatě říkají jednu jednoduchou věc: přestaňme ze zemědělců, kteří se nedopustí ničeho špatného, dělat kriminálníky. Ten systém je teď nastavený tak, že můžete pěstovat konopí do 0,3 % THC. Řada odrůd tohle splňuje, ale bavíme se o přírodě. A prostě někdy se může stát, že vám zaprší, vyjde sluníčko, zaprší, vyjde sluníčko, nebo přijde nějaký podobný extrém a prostě tu toleranci překročíte, ani nevíte jak. A co se stane? Zemědělec použil legální osivo, pěstoval to v souladu se všemi postupy, ničeho špatného se nedopustil, ale vlivem klimatických podmínek, které prostě nemá možnost ovlivnit, je z něho kriminálník. Tohle je prostě špatně, tohle je špatně. Já si myslím, že obzvlášť teď v této pocovidové době, kdy budeme potřebovat, abychom se nadechli, aby se zemědělství, hospodářství nadechlo, musíme hledat cesty, jak tomu jít naproti.