Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Když jsem přišel do Senátu, tak jsem byl poměrně hodně naivní, a to ještě mnoho let. Potom jsem zažil volbu prezidenta republiky, tu poslední, která byla, kterou volil parlament, byl jsem zděšen, co se tam dělo, co s námi dělali kolegové z ODS, jak tlačili na to, aby byl zvolen Klaus, a my jsme tedy byli přesvědčeni, že by to měl být někdo jiný, tehdy Švejnar. Protože jsem byl ve společné volební komisi, tak jsem zažil takové věci, o kterých se mi ani nezdálo. Vůbec jsem nepředpokládal, když jsem se do té naší volební komise dostal, které předsedal kolega Pavlata, tak že zažiji věci, které už vlastně nikdo ani z vás nemůže zažít, protože ta volba byla poslední.

To byly otřesy, mám dojem, že kdyby ta veřejnost se skutečně dozvěděla, jak se to tam tehdy odehrávalo, tak bude zklamaná ještě víc a nebude už chodit k vůbec žádným volbám. Proto jsem byl tím příznivcem přímé volby prezidenta republiky, dal jsem svého času tady návrh, bylo mi to vpuštěno do 2. čtení. Vážený pane předsedající, vaším jménem, kolegovi Kuberovi, on tehdy přišel s úžasným nápadem, že by to měly probrat všechny výbory v Senátu, takže já jsem skákal od jednoho výboru k druhému, čímž mi tak trošku zavařil, já jsem to tedy vydržel. Myslel jsem si, jaký jsem bojovník za to, že tedy konečně občané si budou moci volit svého prezidenta a já nedopadnu nikdy tak, jak jsem dopadl na tom Hradě, kdy dodnes z toho mám totálně smíšené pocity.

Bohužel, jak jsem byl naivní, tak jsem vůbec nechápal ještě ústavu v tom slova smyslu možnosti volby, že ne všechno asi by se mělo vkládat přímo voličům, ale že voliči si zvolí ty své chytré zástupce, když to řeknu v uvozovkách, a ti ať potom rozhodují. Kolegyně Paukrtová, kolega Pithart nás přesvědčovali, abychom do ničeho takového nešli. Já jsem byl zaslepen.

Dneska vidím, jakého máme prezidenta. Mám dojem, že už to vidí i ti, kteří ho podporovali, kteří ho volili, v podstatě mám dojem, že to je obrovský škraloup na celém státě, který vysíláme ven do zahraničí, bohužel i negativně k našim spojencům. Ano, pan prezident má možná jiné názory. Možná chce skončit zase v područí Sovětského svazu, on de facto pro ně jako prognostik pracoval. Ale to samozřejmě pracoval, to si vzpomínám, i Václav Klaus. Takže jsem pochopil, jak je špatné sahat do volebních zákonů, aniž by to bylo pořádně připravené.

Tady bylo řečeno, už nevím kým z předřečníků, že by bylo určitě zajímavé do toho vnést, do toho volebního mechanismu, trochu více hravosti, protože víme, jaké máme problémy s hráči patogenními v republice, jak to těžce řešíme, tak to by opravdu do té naší hravé společnosti možná mohlo vnést jistý impuls. Mně se hrozně moc líbí model demokracie 2.1, kde tedy můžete dávat i minusové hlasy. Nejsem matematik, mluvil o tom tady už předřečník Miloš Vystrčil, který je matematik, kterému chybí větší rozklad z té oblasti matematické, co doopravdy všechno může nastat. Mně to chytí i u této předkládané novely. Když se vrátím k té matematice, já jsem si ji vyzkoušel před dvěma lety necelými na svém vlastním volebním obvodě do Senátu. Můžu dodat to, co mi bylo na základě statistického šetření v obcích mého volebního obvodu dodáno, já jsem dopředu věděl, byť to zní nadneseně, to bych nerad, já jsem de facto dopředu věděl, pokud se něco převratného nestane, pokud si to sám nepokazím, tak že do druhého kola se mnou půjde Váňa, půjde z druhého místa, že dokonce on bude mít po tom 2. kole jednu třetinu hlasů a já dvě třetiny hlasů. Ten model jsem měl. Ta praxe to potvrdila.

Já chci věřit dneska více matice, než tedy nějakým subjektivním vlivům, kterými jsem byl bohužel při té poslední volbě parlamentu, prezidenta, nějakým způsobem ovlivněn.

Proto já pro tuto novelu zákona hlasovat nemůžu, myslím si, že když něco jakž takž funguje, nevidíme jasně na ten konec, máme to skrz tu zeměkouli úplně někde jinde, v Evropě je to nevyzkoušené, oni Australané jsou trochu jiní. I ti Češi, kteří tam emigrovali, jsou dnes jiní, než jsme my. Úplně bych ten australský model nemusel taky vidět jako ten nejpozitivnější. Ano, debatu by to chtělo. Já se přimlouvám za to, aby tady nějaké kulaté stoly nebo nějaké další záležitosti, konference k tomuto tématu vznikly. Ale ne před tím, než si to všichni pořádně vyříkáme, než předložíme novelu zákona.