Snadno se řekne: „Pojďme budovat, máme k dispozici dotace.“ Ale na naše potomky, kterým necháváme vyšší provozní výdaje, se už nemyslí.

Při slibu velkých investic také máme velká očekávání, střídaná často zklamáním. Příkladem jsou investice za 95 miliard, která u nás podle slov prezidenta Zemana měla utratit Čína. Zatím jde o necelých 20 miliard, a to navíc od skupiny CEFC, které několik projektů krachuje a jejíž člověk je v Číně vyšetřován.

V pozadí všeho je bohužel totéž marné očekávání, že odněkud někdo přijde a zachrání nás. Později se ukáže, že dotyčný za své dotování taky něco chce, třeba vliv. Anebo vliv nechce, ale nepřímo likviduje naší výrobu. Takže už se u nás nevyplatí dělat nejen textil, ale ani ocel, či betonové dílce pro zahradní krb, jak jsem se dozvěděl. Vše se dělá v Číně.

A promrhává se potenciál našich lidí, kteří by to uměli vyrobit kvalitněji, i když ne levněji. Jediným řešením je nečekat na spásu odjinud a podpořit českou práci a české výrobky. A také víc věřit sami sobě, hospodařit rozumně a nezadlužovat se.

Miroslav Houška (KDU-ČSL), zastupitel Kraje Vysočina
(článek byl zaslán do dubnového čísla Novin Kraje Vysočina)