Může za to ohromná byrokratické zátěž, která na občany členských států EU dopadá. Podle údajů samotné Evropské komise činí nepřímé náklady byrokratické zátěže 4 % hrubého domácího produktu (HDP), v případě České republiky je to tedy jen za uplynulý rok přibližně 200 miliard Kč!

Pro člověka, který se profesně nezabývá makroekonomií, je obtížné si pod tak velkým číslem představit něco hmatatelného. Když se však částka přepočítá na konkrétní statky, je vidět, že nepřímé náklady členství v EU jsou skutečně enormní (tedy „jakože fakt velký“, jak by řekl seriálový fotbalový bohém Julius Lavický). Posuďte sami…

Za 200 mld. Kč by bylo možné:

objednat si 5714285714 točených piv kvalitnější značky, což je přibližně dvojnásobek roční spotřeby veškerého piva v celé ČR
postavit téměř 460 Farem Čapí hnízdo
uspořádat v Praze dlouho diskutované Olympijské hry
postavit přibližně 1315 km dálnic, což je více, než činí celková délka současné dálniční sítě v ČR
postavit ve Zlínském kraji 25 „nejmodernějších nemocnic na světě“ podle megalomanského projektu hejtmana Čunka
postavit hyperloop z Prahy do Košic
koupit téměř desetinu ze všech dosud vytěžených Bitcoinů
koupit více než 23 tisíc sportovních letadel Cirrus SR 20 z volebního klipu koalice Svobodní, Liberland a Radostné Česko
Ve veřejném sektoru by pak bylo možné za tyto prostředky:

nahradit kompletní roční výnos daně z příjmu fyzických osob
splatit přibližně 11 % současného celkového veřejného dluhu ČR
dalších 7 let hradit starobní důchody s možností úplně zrušit sociální pojištění
dalších 35 let hradit slevy na jízdné pro studenty a důchodce zavedené Babišovou vládou bez důvěry Parlamentu
dalších 37 let hradit všem školákům na prvním stupni ZŠ obědy zdarma…
Výše uvedené náklady jsou v reálné ekonomice rozděleny mezi veřejný i soukromý sektor a jen těžko lze říci, v jakém poměru. Co lze však říci s naprosto jistotou je, že na členství v EU Češi ve skutečnosti každoročně doplácí. Jinými slovy, nalijme si čistého vína – členství v současné podobě EU České republice neprospívá a nedává smysl v něm dále pokračovat.

Extrémně důležitý pro prosperitu České republiky je volný obchod s evropskými státy. Ten lze ovšem zajistit i bez nesmyslných regulací a byrokratických výmyslů unijních struktur, skrz členství v Evropském sdružení volného obchodu (EFTA).

Státy EFTA přejímají do svého právního řádu odhadem pouze 10-20 % směrnic a nařízení EU. O každém jednotlivém legislativním aktu přitom tvrdě vyjednávají, samozřejmě s možností jeho transpozici do vlastního práva jednostranně odmítnout. Navíc mohou na rozdíl od členských států EU svobodně sami za sebe vyjednávat smlouvy o volném obchodu se třetími zeměmi.

Evropská Unie by se měla zásadně změnit a posunout se k modelu volné spolupráce států, praktikovaném v EFTA. Podpora tohoto názoru je naštěstí napříč EU stále silnější. Pokud se ovšem takovou změnu prosadit v příštím volebním období Evropského parlamentu nepovede, zbyde pro Českou republiku jediná možnost – odejít z EU „bez placení“ a následně vstoupit právě do EFTA. Ušetřené miliardy za nepřímé náklady mnohonásobně vynahradí všechny unijní dotace!