Týká se to mne, týká se to vás, týká se to každého občana naší země. Politici tu totiž nejsou od toho, aby si hráli své hry, mysleli jen sami na sebe a plnili stránky novin. Jsou tu od toho, aby spravovali naši zemi ku prospěchu všech jejích občanů. Jsou tu k tomu, aby vytvářeli stabilní a předvídatelné prostředí, které nám umožní svobodně a normálně žít, prosperovat, zakládat rodiny a vychovávat děti v hrdé a suverénní zemi.

Většina politiků však na tuto svou roli jaksi zapomněla. S naší zemí to jde od deseti k pěti a apatie, která začala mezi lidmi převládat, těmto politikům pouze vytváří čím dál lepší podmínky k tomu, aby si s naší zemí dělali, co chtějí, nebo co právě jim samotným vyhovuje.

Na podzim minulého roku jsem byl přesvědčen o tom, že politiku jednou provždy pověsím na hřebík. Neumím však stát v koutě se zavřenýma očima. Neumím přihlížet tomu, jak se k moci znovu a znovu doslova derou ti, kteří opakovaně prokázali, že naši zemi řídit neumí. Neumím přihlížet tomu, jak se k moci znovu a znovu tlačí ti, kteří to dělají jen pro teplý flek, prebendy a pocit slávy. Neumím přihlížet ani tomu, jak o moc usilují novodobí svazáci, kteří chtějí ještě více přerozdělovat, zdaňovat, regulovat a poklonkovat Bruselu. Jde tady především o naše děti. Není férové, abychom jim předávali zplundrovanou a zadluženou zemi, která bude morálně rozvrácenou a servilní kolonií těch či oněch mocností. Proto, abych něco takového připustil, jsem se s celou rodinou ze světa zpět na Moravu opravdu nevracel.